Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

RÝMOVNÍK

  

ZAVAŘOVÁNÍ

  

OMÁČKA

  

ČAJE

  
Téma

KAŠTANOVÉ MAZÁNÍ

Kaštanová tinktura z květů

Postup: Květy červeného kaštanu otrháme, vložíme do sklenice s uzávěrem a zalijeme Alpou. Obsahem občas protřepeme a necháme 6 týdnů luhovat. Po 6 týdnech slijeme přes plátěný hadřík (nebo kávový filtr).

Použití: Při pocitu vznikajícího oparu ihned potřete postižené místo a poté každou hodinu. Při unavených nebo namožených svalech postižené místo masírujte 3x denně.

Léčivé účinky: Kaštanová tinktura z květů červeného kaštanu je starý recept používaný na mazání namožených svalů, šlach a kloubů. Je také účinným pomocníkem při oparech.

Zdroj: Kaštanové mazání

Diskuze: oteklá šlacha

Dobrý den,
2 dny jsem zakládal nový záhon.
po odrytí drnů jsem hlínu drtil
holýma rukama,protože šla krásně drolit
a plevel šel sám ven.
Ale teď mně bolí šlacha na prostředníku
z venku a kloub mám trochu oteklý.
Mažu si prst Voltarenem,no...nic moc.
Potřebuji na prst teplé,nebo studené mazání?
Poraďte mi,prosím co,abych namusel k doktorovi.
dík

Zdroj: diskuze Oteklá šlacha
Počet odpovědí: 1

Kaštanová mast na žíly

Kaštanovou mast ocení především starší generace. Je vhodná na křečové žíly, pružnost a pevnost cév, prokrvení, brnění nohou, záněty žil, studené končetiny, bolesti nohou, křeče, trombózy, kornatění cév a podobně.

Recept na mast z kaštanu

Ingredience: 150 ml kaštanové tinktury, 3 sáčky neochucené želatiny, 2 lžičky levandulového oleje, 2 lžičky rozmarýnového oleje, 1 lžička kafrového oleje; ruční elektrický šlehač nebo metla na šlehání, uzavíratelná dóza, která dobře těsní

Postup: Želatinu uvaříme dle postupu uvedeného na obalu. Když želatina zhoustne, necháme ji mírně zchladnout. Přidáme kaštanovou tinkturu a esenciální oleje. Vše důkladně promícháme ručním elektrickým šlehačem nebo metlou, až vznikne homogenní krém. Mast nabereme do sterilní, uzavíratelné a dobře těsnící nádoby. Takto vyrobená kaštanová domácí mast vám vydrží při uskladnění v chladničce cca tři měsíce.

Dávkování a použití

Bolavá místa ošetřujte kaštanovou mastí zpočátku 3–4krát denně. Po zlepšení stačí omezit na 2x denně. Místo masti lze použít i samotnou tinkturu z kaštanů, kterou můžeme nalít do rozprašovače a snadno aplikovat na bolavá místa.

Použití: Mast z kaštanů nanášejte na postižené místo několikrát denně. V žádném případě nemasírujte. Neaplikujte na sliznice a otevřené rány. Nepoužívejte vnitřně.

Zdroj: Kaštanové mazání

Diskuze: přenos svrabu z človeka na kočku

no a co domácí kočky při zasažení domácnosti svrabem? A podle mého názoru jsem ho chytla na pohotovosti největší brněnské nemocnice. To je vrchol, aby se člověk bál dostat infarkt, protože když ho zachrání, tak si odnese brouky v kůži. To je hnus. Takže k mé otázce, co mám proboha udělat ještě k tomu mazání celého těla, mražení a pečení matrací, žehlení všeho a vyvařování, co mám udělat s kočičkami? To je moc pěkná dovolená...

Zdroj: diskuze Přenos svrabu z človeka na kočku
Počet odpovědí: 0

Masážní mazání na bolest kloubů a svalů

Na bolest kloubů a svalů se doporučuje nejen vavřínová koupel, ale i masáž bolestivých míst. K mazání jsou potřeba 2 lžíce bobkových listů a 3 dl asi 60 % lihu. Nejprve si připravíme uzavíratelnou nádobu, do ní se rozdrtí listy a zalijí se lihem. Nádoba se uzavře a listy se v ní nechají louhovat někde v teple. Každý den je třeba nádobu protřepat. Za 14 dní se výluh přecedí a pak se jím promazávají bolavé klouby i namožené svaly.

Bobkový list se běžně užívá i v domácí kosmetice na zklidnění a osvěžení pokožky, zmírnění zánětů kůže, zlepšení stavů vlasů (zbavení se lupů, stimulace růstu vlasů a jejich posílení).

Zdroj: Čaj z bobkového listu

Diskuze: léčení prašiviny u králíků

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků
Počet odpovědí: 0

Co pomáhá na oteklé nohy

Nateklým nohám můžete ulevit i bez pomoci chemických preparátů a léků proti bolesti. Zkuste některé níže uvedené babské rady či recepty na unavené a oteklé nohy.

Tipy:

  • Nohám uleví zvýšená poloha a pravidelné kroužení chodidly a pohybování s prsty u nohou.
  • V práci se při přestávkách snažte vždy projít, zkuste například střídat chůzi na špičkách a patách.
  • Dodržujte pitný režim. Zejména v horkých dnech potřebuje tělo dostatečný přísun tekutin.
  • Vyhýbejte se kouření a alkoholu.
  • Účinky bude mít i masáž chodidel, která uvolní a rozproudí lymfatický systém.
Recept na unavené a oteklé nohy:
  • Na oteklé nohy zabírá mazání z kostivalu. Kostival omyjte, oškrábejte a nakrájejte na kolečka. Vložte do sklenice, zalijte francovkou a uzavřete. Tři týdny nechte odstát nejlépe na okně. Tekutinu poté slijte a máte ideální mazání nejen na oteklé nohy, ale i na bolavé ruce, klouby nebo záda.
  • Uvařte čočku. Poté slijte vodu do nějaké nádoby a pravidelně ji pijte.
  • Unavené a oteklé nohy osvěží masáž francovkou nebo koupel ve vodě s citronovou šťávou.
  • K úlevě oteklým nohám můžete použít také vodu, ve které se předtím vařily brambory. Nohy se prokrví a otok opadne.
  • Na oteklé nohy pomáhá rovněž sprchování, a to střídavě teplou a studenou vodou. Střídání teploty končetiny krásně prokrví a uleví jim od bolesti.
  • Bojovat proti oteklým nohám můžete i s použitím bylinek. Pomáhá například odvar z třezalky, slivoně, kořene pampelišky nebo petržele.

Zdroj: Mast na oteklé nohy

Léčivé účinky bobkového listu

Vavřín je nepochybně zdraví prospěšný, je dokázáno, že podporuje imunitní systém člověka, podporuje i trávení, má antiseptické účinky, funguje i na detoxikaci organismu, pomáhá odstranit bolesti, zmírňuje i příznaky některých onemocnění jako jsou dna, zvyšuje chuť k jídlu, odstraňuje plynatost, pomáhá s ředěním krve, zamezuje vzniku krevních sraženin, pomáhá snižovat hladinu glykemického indexu, odstraňuje nadbytečnou vodu z těla, pročišťuje močové cesty, zklidňuje nervový systém a zároveň i prokrvuje končetiny (používá se proti pocitům studených nohou a rukou). Bobkový list se používá i při hubnutí, protože pomáhá pročistit tělo a zároveň podporuje trávení a doplňuje vitamíny a minerální látky.

Bobkový list se dá užívat nejen vnitřně, stejně tak má i vnější užití. Z vavřínu se dá udělat nejen čaj, ale i různá mazání, nebo výluhy určené ke koupelím či inhalaci.

Zdroj: Čaj z bobkového listu

Léčivé účinky kaštanů

Kaštany samotné můžete nosit v kapse, kde působí svou energií při každém dotyku. Pokud chcete prospět svému zdraví, nasbírejte tolik kaštanů, kolik je vám let, plus jeden navíc, a uložte je v bavlněném pytlíku či kapesníku pod polštář a nechte působit. Energetická síla vás během spánku prostoupí a bude vyživovat vaše tělo.

Suché ruce: Staří lidé, kteří mají seschlé ruce, by měli kaštany převalovat v dlaních, kůže se pak zpevní a zvláční.

Pomoc v kapse: Pokud trpíte bolestmi kyčlí, kolenou nebo máte rýmu, dejte si jeden nebo více kaštanů do kapsy. Kaštany se využívají nejen v lidovém léčitelství, ale traduje se o nich, že mají magickou moc. Ženy, které chtějí otěhotnět, by měly lesklý plod jírovce nosit v kabelce. Pokud vás čeká důležitá schůzka, jednání nebo zkouška ve škole, kaštan v kapse vás zbaví stresu a dodá sebevědomí.

Ustelte si na nich: Bolí vás záda, jste nastydlí? Pak nejčastější babskou radou je nasbírat si tolik kaštanů, kolik je vám let (a jeden navíc). Kaštany následně vložte do plátěného pytlíčku, zašijte a dejte pod polštář. Měli byste na nich poctivě spát až do prvního jarního dne. Kaštany totiž do sebe nasávají veškeré škodliviny z těla. Uleví vám také při křečových žílách, revmatismu, bolestech hlavy nebo i zánětech močových cest.

Léčivé účinky kaštanů: Všechny části jírovce jsou léčivé a velmi účinné. Obsahují řadu látek, které ovlivňují krevní oběh, zabraňují vzniku otoků, křečovým žilám a výrazně podporují činnost nadledvinek. Při zevním použití pomáhají při projevech revmatismu, bolavých kloubech, namožených svalech. Kaštany lze používat čerstvé, sušené (před sušením je potřeba je nadrtit či namlít) nebo je zakonzervovat v lihu.

Pozor: Plod jírovce maďalu obsahuje látku aescin. To je příčina, proč se nám po aplikaci masti ulevuje. Plody kaštanu jsou pro člověka jedovaté, proto se nesmí užívat vnitřně.

Zdroj: Kaštanové mazání

Mast na oteklé nohy

Na oteklé nohy se doporučuje nošení kompresivních punčoch, aplikace speciálních gelů a krémů, existují rovněž léky či doplňky stravy zpevňující žilní stěnu. Užitečný je gel či krém proti otokům nohou, například Venosil.

Venosil je konopné mazání. Tento gel je jemně chladivý a slouží k osvěžení unavených, těžkých nohou. Gel se lehce vstřebává, nelepí. Pravidelná jemná masáž Venosilem je ideální ke zmírnění otoků kotníků, pocitu nadměrné únavy a těžkých nohou a při obtížích spojených s křečovými žilami, například u zaměstnání s dlouhým stáním či sezením, v těhotenství nebo při problémech s nadváhou.

Použití: Během aplikace postupujte vždy od chodidel směrem k srdci. Opakujte několikrát denně podle potřeby. Do míst s křečovými žilami či metličkami nanášejte gel jemně, bez přílišného tlaku. Před oblékáním nechte gel na pokožce zaschnout. Po aplikaci gelu si umyjte ruce.

Zdroj: Mast na oteklé nohy

Průvody masek

Průvody maškar obvykle neměly závazná pravidla. V každém kraji a někdy i v každé vsi byla jiná. Uplatňovaly se dobové módní vlivy, venkov leccos převzal z města i od sousedů z vedlejší vesnice. Pro všechny bylo ale společné, že průvod masek zakončoval rozjásané období masopustu.

Soutěžilo se, kdo bude mít lepší a vynalézavější masku, kdo provede větší skopičinu a pobaví vděčné diváky. Většinou se jednalo o obchůzku od domu k domu, přičemž se zpívalo, tancovalo a žertovalo na adresu jejich obyvatel. Někdy se žertování neomezilo jen na slovní zlomyslnosti, ale došlo i na mazání sazemi a házení do sněhu. Mnohá hospodyně nelibě nesla nepořádek, který maškary dokázaly natropit, neprováděly však jen zlomyslnosti, vždy popřály úspěšný hospodářský rok, zdravý a plodný dobytek. Pokud bychom zašli dál do minulosti, patřila k vinšování i přání z oblasti plodnosti žen i mužů. Případné drsnější průpovídky se vždy balily do náznaků a narážek. I tak zůstal smysl poskakování masky medvěda kolem hospodyně, válení ve sněhu, symbolických polibků a poplácávání celkem jednoznačný.

Zdroj: Masopust

Proč nejdou pečené kaštany loupat?

Jedlé kaštany patří k tvrdoslupečným ovocným dřevinám, stejně jako vlašské ořechy. Na jejich povrchu je tvrdá slupka, která chrání plod, proto je důležité ji před použitím naříznout, jinak se nedostanete k lahodné dužině. Nenaříznuté kaštany jsou velmi kvalitní výbušninou. A nejhorší je ty rozstříknuté kaštanové „vnitřnosti“ z trouby umýt. Kaštany je také dobré připravovat v zakryté zapékací míse. Po vyjmutí z trouby nechte zapékací misku zakrytou. Slupky nevyschnou a kaštany se udrží teplé. Díky tomu se budou dobře loupat. Za studena to jde mnohem hůř.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany

Koriandr použití

Koriandr se využívá nejen v léčitelství, ale i v gastronomii jako koření, v podstatě představuje jednu z mála kulturních plodin, které lze v kuchyni zužitkovat úplně celé. Kromě semen koriandru se totiž používají i koriandrové listy a kořen. Rostlina sice jako celek páchne, ale listy koriandru mají chuť anýzu, kořen je pak intenzivnější a semínka koriandru mají nasládlou až ostře kořenitou palčivou chuť připomínající pomerančovou kůru a skořici. Pokrmům dodají příjemnou vůni a lehce nasládlou chuť, proto koriandr velmi často tvoří součást směsí kari koření.

Koriandr je velmi oblíbený v indické kuchyni, a to jak v mletém stavu, tak i celý nebo drcený. Často bývá i součástí arabské kuchyně. Nejčastěji ho najdete v marockých specialitách z jehněčího nebo kuřecího masa. V Evropě se pak koriandr nejčastěji používá při pečení chleba nebo pečiva, často v kombinaci s kmínem. Aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je například oblíbená kombinace koriandru a hub, najdeme jej tedy i v receptech na houbovou omáčku, polévku. Používá se i k nakládání hub a jiné zeleniny (červená řepa a okurky), přidává se do chleba, který tak činí stravitelnější, je klasickou přísadou do perníku, uzenářských výrobků, při přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb. Využití nachází rovněž ve výrobě alkoholických nápojů včetně vín.

V léčitelství se využívají listy a plody koriandru. Tato bylina obsahuje silice, třísloviny, linalon, mastné oleje, kumariny (proto ho nesmí užívat lidé s poruchami srážlivosti krve), vitamin C, geraniol, geranylacetát, gamma-terpinen. Linalon, obsažený v koriandru, omezuje růst bakterií a hub, tedy původců mnohých onemocnění u člověka. Hlavní využití koriandru spočívá v jeho vlivu na trávicí trubici, látky v něm obsažené ulevují při nadýmání a pocitu plného žaludku, mírní žaludeční nevolnost a křeče, povzbuzují chuť k jídlu. Při nemocech dýchacích cest podporuje vykašlávání. Má také příznivé účinky na nervovou soustavu.

Na vnitřní použití je tedy čaj z koriandru, často spolu s kmínem, který by vám měl pomoci při bolestech břicha a pocitu plnosti či nadýmání. Zevně se koriandr používá ve formě obkladů k ošetřování vředů nebo jako mazání při onemocněních kloubů. V takzvaném karmelitském lihu pak při revmatismu a bolestech v kloubech. Inhalace výparů z vařícího se drceného koriandru užíváme při chronické rýmě, spojené s chronickým katarem horních cest dýchacích. Dle potřeby se inhaluje jednou až dvakrát denně po 5 až 10 minutách.

Zdroj: Koriandr setý

Jak pěstovat tymián

Tymián obecný dorůstá do výšky cca 20 cm a šířky 30 cm. Pro pěstování tymiánu vyberte hlavně slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem. Budete-li začínat od semínek, tak ta vyséváme v březnu až dubnu přímo na pěstební místo na povrch zeminy, a to v řádcích vzdálených od sebe přibližně 40 cm. Nesázíme je do hloubky, ale pouze je do půdy vmáčkneme. Tymiánu se daří v polosuché a na živiny chudé půdě. Má rád především propustnou písčitou zeminu s dostatečnou zásobou vápníku. Výhodné je stanoviště uprostřed dvorku, kde sálá horko z dlažby, nebo na skalce, kde stejnou službu dělají kameny. Nevhodná jsou místa se zamokřenou a kyselou půdou.

Chcete-li pěstovat tymián na zahradě, postačí pro jednu rodinu záhonek 0,5 m x 0,5 m. Není vhodná přílišná zálivka, neboť potom tymián ztrácí svou přirozenou vůni a aroma. Rovněž není dobré přihnojování, protože čím výživnější půda, tím méně voňavý je tymián. Můžeme použít i předpěstované sazenice, které koupíme v zahradnictví nebo květinářství. Kromě klasického záhonku můžeme tymián také začlenit do skalky. Jelikož se jedná o malou rostlinku, lze ji pěstovat i v květináči nebo truhlíku třeba za oknem nebo na okenním parapetu, nejlépe na jižní straně.

Jak pěstovat tymián venku v květináči společně s rozmarýnem? Velice jednoduše, jelikož obě rostliny mají stejné nároky na pěstování.

Troška čerstvého nasekaného tymiánu dodá chuť a vůni ovocné šťávě, salátu, zálivce, pikantní omáčce a veškerým pokrmům z masa a zeleniny. Tymián se rovněž hodí na pečenou, grilovanou či dušenou rybu. Před pečením posypeme čerstvě odrhnutými lístky maso nebo vložíme celou snítku pod kůži. Tymián se neztratí ani v nádivce do kuřete, v rajčatových omáčkách a polévkách, ale také v paštikách a marinádách. Z citrónového tymiánu se zase vaří velmi osvěžující a léčivý čaj: snítku zalijeme vroucí vodou a necháme 10 minut odstát.

Tymián má dezinfekční účinky, působí proti parazitům, průjmům a nadýmání a zlepšuje trávení. Ulevuje při chronických zánětech žaludku a podporuje krevní oběh. Kromě toho mírní kašel a pomáhá při bronchitidách, astmatu a černém kašli. Napomáhá obnovit normální střevní flóru, proto je prospěšný při užívání antibiotik a při kandidóze. Je účinný při vyčerpání, úzkosti, nespavosti a depresi. Má močopudné účinky, působí tedy při zadržování vody v těle, infekcích močových cest, revmatismu a dně. Tymiánový olej se zevně používá jako mazání při artritidě, svalové bolesti a jako dezinfekční prostředek. Nálev nebo tinktura jsou účinné jako ústní voda, kloktadlo a k oplachování aft.

Zdroj: Rozmarýn v truhlíku s tymiánem

Jedlé kaštany

Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.

Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.

Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do Itálie a Španělska. S koňským kaštanem (jírovec maďal), z nějž děti na podzim vyrábějí zvířátka, nemá jedlý kaštan nic společného, jedná se o různé druhy. Jedlý kaštan dozrává v říjnu a sklízí se setřásáním plodů, stejně jako u nás vlašské ořechy. Stromy se dožívají 400 i více let. Ve 14. století kaštan začali pěstovat i ve Švýcarsku, kde pro něj našli nespočet využití. Nejen že jej vařili, pekli, dusili a opékali, vyráběli z něj mouku, ale stal se i krmivem pro hospodářská zvířata. V období mezi 17. a 19. stoletím jej nahradily brambory, ale i tak se dnes často objeví ve švýcarské kuchyni. Vyhledávat by jej měli ti, kdo bojují s vysokým krevním tlakem a srdečními obtížemi. Kaštany pomáhají čistit játra, mají protiprůjmové účinky, užitečné jsou i pro ty, kdo trpí úzkostí a psychickými problémy. Za konzumaci kaštanů vám budou vděčné vaše vlasy i nehty, užitečné jsou i na respirační potíže.

Zde můžete vidět, jak vypadá jedlý kaštan.

Zde můžete porovnat ceny jedlého kaštanu.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany

Klimatizace Toshiba Multi-Split

Multisplit systém se skládá z jedné společné kompaktní venkovní jednotky, na kterou je připojeno 2, 3, 4 nebo 5 vnitřních jednotek. Instalace je navíc usnadněna potřebou jediného elektrického přívodu pouze k venkovní jednotce.

Velký výběr vnitřních jednotek nabízí zároveň rozsáhlé možnosti jejich vzájemného kombinování. Dle potřeby lze mezi sebou kombinovat téměř všechny vnitřní jednotky – nástěnné jednotky (Super Daiseikai, invertorové), mezistropní jednotky a kazetové jednotky. Multisplit systémy Toshiba plně využívají výhod invertorové technologie s plynulým řízením výkonu. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí a vysokou provozní účinností, ale jejich hlavní výhodou je vysoká variabilita a přizpůsobivost. Díky tomu se řadí k technicky nejlepším klimatizačním systémům. Výkonný stejnosměrný frekvenčně řízený kompresor zajistí, že zařízení velmi rychle dosáhne požadovanou teplotu v prostoru, kterou pak následně udrží s velkou přesností a minimální spotřebou.

Použití invertorové technologie zaručuje dosažení špičkových energetických parametrů celého zařízení. Možné je připojení několika vnitřních jednotek na jednu společnou venkovní jednotku (podle potřebného výkonu, uspořádání a počtu místností). Dosahuje výrazné provozní úspory energie oproti klasickým split systémům. Nabízí jednoduchou instalaci – stavebnicové řešení včetně výhody jednoho společného přívodu pro celé zařízení. Velmi malé nároky na prostor při provozu i instalaci. Malé a kompaktní provedení venkovních jednotek s dostatečným potřebným výkonem.

Multisplit systémy Toshiba plně využívají a integrují všechny výhody invertorové technologie. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí, ale i vysokou provozní účinností. Tato unikátní technologie kombinuje vlastnosti dvou základních řídicích systémů a je zárukou absolutního komfortu a maximálních úspor energie. Režim PAM (pulzní amplitudová modulace) zajistí maximální výkon zařízení po jeho zapnutí, režim PWM (pulzní délková modulace) sníží na minimum spotřebu elektrické energie při zachování plné tepelné pohody. Výhodná kombinace těchto režimů přináší výrazné snížení roční spotřeby energie.

Pro značku Toshiba je samozřejmostí, že tichý provoz je jednou z nejdůležitějších vlastností každého zařízení: to je důvod, proč společnost vyvíjí systémy pro interiér nenápadné, diskrétní a tiché. Jejich provoz nesmí rušit uživatele ani sousedy. Invertorové nástěnné jednotky SKV tak patří mezi nejtišší nástěnné jednotky ve své kategorii, jejichž hlučnost je pouhých 20 db (A). A venkovní jednotky nabízejí taktéž excelentně tiché provozní parametry.

MultiSplit systémy Toshiba poskytují neuvěřitelné možnosti a vyznačují se vynikající flexibilitou. Jejich výhody nespočívají jen ve velkém výběru různých typů a výkonů vnitřních jednotek, ale také v možnosti délky rozvodů chladiva až 25 metrů na jednu jednotku (při dodržení maximální celkové délky rozvodů, která je 70 m).

Toshiba již delší dobu věnuje značnou pozornost vývoji nejmodernějších kompresorových technologií. Výsledkem je unikátní, takzvaný dvoustupňový rotační vačkový kompresor (dvojrotační), který se oproti jiným kompresorům vyznačuje mnoha výhodami, jako je vyšší účinnost, nižší spotřeba a podstatně delší životnost. Kompresor obsahuje dvě pevné komory. V každé komoře se plynule otáčí polohovaný píst (excentrická vačka) stlačující chladivo ve spolupráci s pohyblivou komorovou přepážkou. Obě vačky jsou uloženy na jedné hřídeli v protilehlých polohách tak, aby bylo zajištěno vyrovnání namáhání hřídele a ložisek rotoru. Výhodou této unikátní koncepce je menší mechanické namáhání konstrukčních prvků. Výsledkem je nižší potřeba mazání a větší odolnost při nízkých otáčkách než u běžných scroll-kompresorů. Díky své konstrukci je kompresor přímo předurčen pro provoz s invertorem. V porovnání s běžnými kompresory je dvojitý rotační kompresor mnohem menší a kompaktnější, má nižší hmotnost a vyšší výkon.

Cena tohoto klimatizačního systému odpovídá jeho kvalitě.

Zdroj: Klimatizace do bytu

Jak vrtat do kovu a nerezu

Kovy a plasty se vrtají třískovým obráběním, což znamená, že vrták odřezává z vrtaného materiálu malé třísky, špony. Je potřeba se proto více zamyslet nad vhodným broušením vrtáku. Rychlořezné vrtáky do kovu se vyrábějí z oceli legované chromem, wolframem, molybdenem, vanadem anebo kobaltem. Pro všechny typy je důležité jejich pravidelné mazání v průběhu vrtání. K tomu se používají mazné spreje nebo oleje (v nouzi postačí i kuchyňský). Pro vrtání nerezových materiálů je také důležité dbát na to, abyste měli vždy čistý vrták, se kterým jste předtím nevrtali do obyčejného železa. Nerezový materiál byste tím kontaminovali, což by i u něj vedlo ke korozi.

Standardní levný typ představuje černý vrták HSS-R. Má válcovanou, párou popouštěnou šroubovici, a proto je pružný. Při navrtávání může být nepřesný, protože nemá na hrotu špičku, ale plošku, která tak z vrtaného materiálu ujíždí. Proto je obvyklou praxí předznačit si navrtávané místo důlčíkem. S tímto nedostatkem se vyrovnává dražší typ HSS-G, který má složitěji broušenou špičku se samostředicím hrotem. Jeho variantu pak tvoří vrták HSS-Co legovaný 5 % kobaltu. Od předchozích se odlišuje na první pohled výrazným leskem a zabarvením (medové). Domácí kutilové po něm touží, často s ním však neumějí správně zacházet a brzo ho zničí, protože je velmi křehký. Až šestinásobnou životnost proti klasickým vrtákům vykazují vrtáky HSS-TiN s mimořádně tenkou vrstvičkou titannitridu. Liší se od sebe nazlátlou barvou povrchu a umožňují až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti při nízkém tření. Hladký povrch spirálových drážek dobře odvádí třísky, takže povrch otvoru je čistší a bez otřepů. Proto se doporučuje i k vrtání plexiskla, naopak nevhodný je pro vrtání hliníku.

Na tenké plechy, do kterých může být skutečně problém udělat hezký kulatý otvor, se používají stupňovité nebo kuželovité vrtáky. Jejich velkou předností je to, že jedním vrtákem uděláte díry o různých průměrech. Pro vrtání nepravidelných otvorů se používají také takzvané frézovací vrtáky (Wood Devil/Bosch) určené k vrtání a následnému frézování do boku. Jsou vykované přímo ze stopky a mají předřezávací hrot.

Když máme naměřenou díru, je dobré si udělat průbojníkem důlek uprostřed křížku, aby se vrták dobře chytil a neposkakoval po materiálu. Vrtaný předmět je nejprve nutné velice dobře upnout, protože vrták má často tendenci se „kousnout“ (hlavně na konci vrtu) a rukou jej nemáte šanci udržet.

Když máte díru naměřenou a předmět upnutý, můžete přistoupit k vlastnímu vrtání. Vrtejte kolmo (vrtat se sklonem se nedoporučuje, vrtačku nemáte šanci pod úhlem udržet) a dělejte častější přestávky na chlazení vrtáku a materiálu. Tyto přestávky nemusí být nijak dlouhé, stačí pár vteřin, ale vždy je dobré nechat při nich vrtačku běžet, vrták se potom rychleji ochladí.

Vyvrtanou díru je dobré ještě upravit, protože na jejích okrajích jsou velice ostré otřepy. To můžete udělat buď ručně kulatým pilníkem (a strávíte tím spoustu času), nebo si upnete do vrtačky vrták o větším průměru a díru lehce rozšíříte. Pokud bude v díře šroub se zápustnou hlavou, můžete trochu přitlačit a udělat výběh.

Při vrtání větších průměrů je dobré nejprve začínat s menšími vrtáky (například vrták číslo 4) a postupně díru rozšiřovat na požadovaný průměr.

Vrtat lze téměř jakoukoliv ocel kromě vysoce kvalitních nástrojových ocelí a některých nerezových. Vrtáky na ocel jsou označeny většinou „metal“, nebo německy „hartmetall“. Nerezové a nástrojové oceli jsou velice obtížně vrtatelné, protože vrtáky se vyrábí právě z nástrojové oceli a mají stejnou tvrdost. Vrtání těchto materiálů je tak velice zdlouhavé a dochází při něm k nenávratnému poškození vrtáků. Obecně lze tyto materiály vrtat pouze do tloušťky 2 mm.

Měkké kovy, jako například cín, mosaz a olovo, je dobré vrtat s častými delšími přestávkami, protože okraje děr se velice intenzivně taví, materiál se namotává na vrták a tím jej znehodnocuje. Takovýto vrták s cínovým obalem se téměř nedá vyčistit, proto tento postup v zájmu vašeho vrtáku dodržujte. Ze stejného důvodu volte také nižší otáčky než při vrtání oceli.

Zdroj: Jak vrtat

Prášky na odvodnění

Je-li zavodnění způsobeno nemocí, lékař předepíše pacientovi diuretika ve formě léků. Ale existují i přírodní prostředky, které pomohou organismus odvodnit. S většinou otoků si zdravý organismus sám poradí, pokud se však jedná o anasarku neboli těžká formu povšechného otoku, pak nejde o banální a podcenění hodnou záležitost. Jestliže vás tedy trápí kumulace vody dlouhodobě, je zapotřebí hledat příčinu nejlépe s lékařem. Zvažte užívání hormonální antikoncepce, kortikoidů (Medrol, Prednison) nebo protizánětlivých analgetických léčiv (Ibalgin, Acylpyrin, Nalgesin, Aulin, Movalis) či antihypertenzivních blokátorů vápníkového kanálu (Zorem, Presid, Lusopress, Kapidin, Lomir). Vznik otoků může mít ledvinný podklad (proteinurie), jaterní (nízká tvorba albuminu – redukovaný onkotický tlak), srdeční (nízká ejekční frakce), embolický (venostáza), metabolický (malaabsorbce, diabetes mellitus, hypotyreóza), gynekologický (premenstruační hormonální oscilace) a jistě by se našly i další. Jestliže příčina nespadá do výše jmenovaných, potom lze doporučit diuretické čajové směsi (z přesličky, petržele, břízy, kopřivy, truskavce, jalovce, čajovou směs Diuret tea Dr.Popov, Ledviny, močové cesty LEROS NATUR, Ledviny a moč. cesty Megafyt Bylinková lékárna, Čaj čisticí ledvinový HERBEX) případně zmíněné bylinky v podobě tablet (Forfemina či KNEIPP 3 bylinky na odvodnění) a vyvarovat se solení.

Volně prodejné léky

Seznam léků na odvodnění bez předpisu:

  • Kneipp 3 bylinky na odvodnění 60 tob. je přípravek obsahující 3 bylinky na odvodnění, a to jalovec, kopřivu a petržel. Užívá se 2–4x denně 1 tableta s hlavním jídlem.
  • Přírodní produkt H2Out je kombinací přírodních látek obohacených kofeinem pro odvodnění organismu. Vyladěná kombinace zelené kávy, kopřivy dvoudomé, bambusu, jírovce a fenyklu dovoluje organismu zbavit se tekutiny a ovlivnit tak třeba krevní tlak. Užívají se 2 tobolky během dne, nejlépe ráno a odpoledne, vždy po jídle. Užívejte nejpozději 4 hodiny před spaním.
  • Forfemina přípravek na odvodnění těla 30 tbl. brání zadržování vody v těle a zároveň zamezuje vzniku otoků. Užívá se jedna tableta denně.

Jestliže dodržujete režimová opatření, jako je dávání nohou do zvýšené polohy, cvičení, sprchování chladnou vodou, využití kompresivní punčoch, masáž, skotské střiky, tak z lokálních preparátů lze ještě použít kaštanové extrakty (koňská mast či balzám, Priessnitz, Venosan, Diosven, Sněhurka), oblíbenější deriváty heparinu (Lioton, Hirudoid, Heparoid, receptový Thrombocid). Pozitivní reference má rovněž účinek konopí (Venosil, Herbavera). Jestliže však nepřizpůsobíte námahu možnostem dolních končetin, půjde i s přispěním sebelepšího přípravku o velmi pozvolný proces nápravy.

Léky na předpis

Seznam diuretik na předpis:

  • Kličková diuretika – Furosemid, Furon, Furorese, kyselina etakrynová, Torasemid, Piretanid
  • Thiazidová diuretika – Hydrochlorothiazid: Accuzide, Amprilan H, Apo-Amilzide (amilorid a hydrochlorothiazid), Apo-Combilos, Arionex Combi, Berlipril H, Blessin, Cancombino, Carzap HCT, Cazacombi, Combiso, Diroton Plus H, Enap-H, Giovax Plus, Hartil-H, Ifirmacombi, Kylotan Plus H, Lodoz, Loradur, Lorista, Losagen Combi, Lozap, Medoram, MicardisPlus, Miril Plus H, Moduretic, Monace Combi, Nebilet Plus, Ramipril H, Rasilez HCT, Kylotan Plus H, Rasilez HCT, Rhefluin, Sangona, Sarten Plus H, Stadapress, Tritazide, Valsacombi, Valzap Combi, Xaleec Combi
  • Indapamid: Apo-Perindo, Gleperil Combi, Indap, Perinalon, Perinpa, Prenewel, Prestarium Neo Combi, Pricoron Combi
  • Klopamid, Xipamid
  • Draslík šetřící diuretika – Amilorid, často v kombinaci s hydrochlorothiazidem: Amicloton, Apo-Amilzide, Loradur, Moduretic, Rhefluin
  • Blokátory aldosteronu – Eplerenon: Inspra, Kalium-kanreonát: Aldactone, Spironolakton: Verospiron
  • Inhibitory karboanhydrázy – Acetazolamid: Diluran, Brinzolamid: Azarga, Azopt, Dorzolamid: Cosopt, Dorzogen Combi, Dorzolamid, Dozotima, Oftidor, Trusopt
  • Osmotická diuretika
  • Aquaretika
  • Xantiny

Zdroj: Jak odvodnit nohy

Lasice kolčava, lasice hranostaj

Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.

Lasice hranostaj

Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.

Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.

Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci kilometrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc kilometrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.

Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hranostaj loví každou kořist přiměřené velikosti, na kterou ve svém teritoriu narazí, malé savce (myši, krysy, mláďata zajíců, divoké králíky) a žáby. Naskytne-li se mu příležitost, neváhá ulovit ani ptáka. Když je o běžnou kořist nouze, žere hranostaj i žížaly, velký hmyz a jiné bezobratlé. Má vynikající čich, zato dost špatný zrak. Při lovu se spoléhá především na svůj nos, který ho neomylně vede po stopě vyhlédnuté kořisti. Připlíží se k ní, skočí na ni a kousnutím do týla ji usmrtí. Může se stát, že narazí na silnějšího soupeře, v tom případě se z lovce stává lovený. Občas se tak sám hranostaj stane obětí větší kuny, sovy nebo velkého dravého ptáka.

Samci hranostaje bývají pohlavně aktivní od poloviny května do poloviny srpna. V tomto období se hranostajové páří. K zanoření oplozeného vajíčka do děložní stěny samice (nidaci) však obvykle dochází až za devět měsíců, takže mláďata se narodí teprve během následujícího jara. Novorozená mláďata mají jemnou hnědou srst, která je v týle poněkud hustší, aby matka své potomky při přenášení v tlamě nezranila. Při narození jsou mláďata slepá, oči se jim otevírají až ve věku jednoho měsíce. Přibližně od této doby také začínají přijímat normální tuhou potravu dospělých zvířat, ale ještě nejméně další týden je matka kojí. V šesti týdnech jim zčerná špička ocásku. Matka svá mláďata neustále hlídá a v případě potřeby úporně brání. Po odstavení mláďat zůstává celá rodina ještě nějaký čas pohromadě a loví společně. Nahlédněte na fotky druhu lasice hranostaj.

Lasice kolčava

Lasice kolčava je v naší přírodě zcela běžná kunovitá šelma (latinský název je Mustela nivalis). Patří k savcům, kteří se v přírodě nijak výrazně neozývají. Má ale výborný sluch a je známo, že se dá vylákat napodobováním zvuků myší nebo rejsků.

Samičky jsou malé, samci jsou mnohem větší, takže na první pohled vypadají jako dva různé druhy. Živí se hlavně hraboši polními, které loví v jejich norách. Jde o velmi plodný druh, mívá totiž až deset mláďat, a to někdy i dvakrát do roka. Dokonce je známo, že se jako predátor v určitých letech přemnožuje, což ale doposud vždy souviselo s přemnožením hrabošů. Oscilace v přemnožení jsou tedy stejné jako u hrabošů.

Lasička byla počítána – stejně jako všichni kunovití – ke škůdcům, poněvadž se předpokládalo, že loví i menší lovnou zvěř (koroptve, ptáky, zajíce). Ale škody zdaleka nejsou takové, jak se původně myslelo, takže už není pronásledována. Dokonce ani její kožešina se dnes nevyužívá, takže dnešní situace lasiček je velmi dobrá.

Lasice kolčava je naše nejmenší šelma, délka těla samičky je 11 až 22 cm, samečka 13 až 26 cm, ocásek mívá dlouhý 3 až 5 cm a její hmotnost se pohybuje mezi 45 a 160 g. Shora má hnědou, na břiše bílou srst a nemá černou špičku ocasu. Žije v otevřené krajině i uprostřed měst. Zejména v noci loví drobné hlodavce, velký samec ale občas napadne i mláďata králíka nebo zajíce. Páří se patrně v průběhu celého roku, samice po pěti týdnech březosti vrhá 4 až 7, ale i 12 mláďat. Fotky pro představu, jak vypadá druh lasice kolčava.

Zdroj: Hranostaj

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Válková


Recept1

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU