Složení rychlosolí
Existuje mnoho typů rychlosolí, které jsou často specifické pro určitou zemi nebo region. Hlavní složku vždy představuje kuchyňská sůl (vzorec NaCl), pak dusitan sodný (vzorec NaNO2) a v některých případech dusičnan sodný (vzorec NaNO3) nebo dusičnan draselný (vzorec KNO3).
Nejznámější je rychlosůl Praganda
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného a 93,75% kuchyňské soli. Doporučuje se pro maso, které vyžaduje krátkou nakládací procedůru a bude vařeno / uzeno a konzumováno relativně rychle. Dusitan sodný poskytuje charakteristickou chuť a barvu.
Rychlosůl pro masokombináty
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného, 4% dusičnanu sodného a 89,75% kuchyňské soli. Dusičnan sodný se časem postupně rozpadá na dusitan sodný a až od té doby je potravina připravena ke konzumaci. V konzumovaném výrobku nesmí zůstat žádný dusičnan sodný. Z tohoto důvodu je tato rychlosůl určena pro maso, které vyžaduje dlouhou dobu nasolovací procedůry (týdny až měsíce), patří sem tvrdý salám a šunka.
Ledek
Ledek je zažitý název pro dusičnan draselný. Ledek je po staletí běžnou složkou některých druhů soleného masa, ale jeho používání bylo většinou zastaveno kvůli nekonzistentním výsledkům ve srovnání s dusitany KNO2, NaNO2, NNaNO2 atd. Přesto se ledek stále používá v některých uzeninách.
Zdroj: Rychlosůl
Kyselina fosforečná – názvosloví
Kyselina fosforečná je bezbarvá látka bez zápachu. Vyskytuje se v kapalném skupenství, pevná krystalická struktura je velmi nestabilní. Vzorec kyseliny fosforečné je H3PO4. Další název je kyselina orthofosforečná. Špatný název je kyselina fosforová. Jde o středně silnou kyselinu. Za normálních podmínek ji tvoří bezbarvé tvrdé kosočtverečné hygroskopické krystalky. Kyselina fosforečná tvoří tři řady solí: fosforečnany, hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany. Na vzduchu je tp rozplývavá látka. Nemá oxidační vlastnosti. Většinu kovů nerozpustí, protože se ve zředěné kyselině fosforečné vytváří na jejich povrchu vrstva nerozpustných fosforečnanů. Zahříváním uvolňuje kyselina trihydrogenfosforečná molekuly vody.
Zdroj: Kyselina fosforečná
Excel pro výpočet schodiště
Zjednodušený vzorec pro výpočet schodiště najde pod článkem.
Zdroj: Výpočet schodů
Vzorec
Soda bicarbona - hydrogenuhličitan sodný - NaHCO3 ("jedlá soda")
Zdroj: Med a soda bicarbona
Co je to Endiaron?
Chemicky se jedná o 5,7-dichlor-8-chinolinol. Sumární vzorec je C9H5Cl2NO - chloroxin. Relativní molekulová hmotnost (Mr) je 214,05. Chloroxin je krystalický prášek, téměř bílé až slabě šedohnědé barvy, který je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v 96% ethanolu a mírně rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích minerálních kyselin a alkalických hydroxidů.
Endiaron se používá k léčbě a symptomatické úlevě od akutního nespecifického průjmu a chronického průjmu spojeného se zánětlivým onemocněním střev.
Zdroj: Endiaron, za jak dlouho zabere?
Co je to borax
Tato sloučenina se nejčastěji vyskytuje ve formě jemného bílého krystalického prášku, rozpustného ve vodě. Tento prášek se využívá jako konzervant pod označením borax neboli tetraboritan sodný (E285).
Tetraboritan sodný je konzervant nabízející stejné možnosti využití jako kyselina boritá (E284). V mnoha zemích je jeho použití omezeno výhradně na kaviár (například i v ČR) a některé mořské živočichy, ovšem v minulosti se jednalo o tradiční substanci zajišťující ochranný voskový film na uskladněných masných výrobcích, například šunkách, které tak byly chráněny před hmyzem. Borax lze nalézt i v některých komerčních vitamínových doplňcích.
V přírodě se nachází v místech, kde dochází k sezónnímu vysychání jezer. Synteticky se připravuje z jiných boritých solí.
Z hlediska toxicity tetraboritanu sodného platí, že může vykazovat toxické účinky jak při požití, tak při kontaktu s pokožkou. Přípravky s obsahem E285, respektive E286, by tedy neměly používat děti, které vůči nim mohou být obzvláště citlivé. Časté podávání vyššího množství způsobuje zvracení, průjem, krvácení, chudokrevnost a kožní obtíže. Podle nejnovějších výzkumů je borax v rámci Evropské unie nutné označovat jako látku představující nebezpečí pro reprodukci a pro těhotné ženy.
Borax bývá dále používán i jako prostředek proti plísním a repelent. Prášek může být šedobílý, šedý, bezbarvý, zelený nebo modrý. Rozpustný je ve vodě a v kyselinách. Využívá se v chemickém a potravinářském průmyslu, sklářství, papírenství, v zemědělství, při kovářském svařování a ve zdravotnictví.
Chemický vzorec je Na2[B4O5(OH)4]•8H2O, tedy tetraboritan sodný. Název borax pochází z arabštiny, ale ve středověku se tomuto jednoklonnému minerálu říkalo tinkal, jelikož byl do Evropy dovážen z Tibetu. Borax pochází z ložisek evaporitů, vzniká vysrážením ve slaných jezerech a jako výkvět na půdách aridních oblastí.
Borax je přírodní solí, která se běžně nachází při dolování ze suchých jezerních pánví, a je zdrojem dalších průmyslových sloučenin. Hlavní zdroje boraxu se nacházejí v Kalifornii a Turecku. Technicky jde o hydrát borátu sodnatého. Veškerý borax je přírodního původu a jediný rozdíl je v obsahu vázané vody. Běžně se prodává jako technický nebo zemědělský prostředek s čistotou 99–99,5 %. Běžné nečistoty jsou chloridy, sírany, fosforečnany a uhličitany draslíku, sodíku a vápníku, ale neobsahuje žádné jedovaté těžké kovy. Tato čistota je společná i běžným domácím čisticím prostředkům.
V domácnosti se borax nachází v mýdlech, změkčovači vody a jako bělidlo v pracích prostředcích, zjednodušeně řečeno, používá se v dezinfekčních, čisticích a bělicích prostředcích. Kromě toho borax působí jako preventivní ochrana dřeva proti plísním a hmyzu.
Zdroj: Borax - použití v domácnosti
