Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

RÝMOVNÍK

  

ZAVAŘOVÁNÍ

  

OMÁČKA

  

ČAJE

  
Téma

ZKVAŠENÝ MED

Listy vavřínu podporují trávení a metabolismus při cukrovce II. typu, dále pomáhají při revmatismu a dně. Zevně je můžeme používat k inhalacím při kašli, rýmě nebo ušních zánětech. Zlepšují rovněž sluch a tinnitus (nepříjemné zvonění v uších). Bobkový list je vhodný i k výrobě masti.

Zdroj: Mast z bobkového listu

Poradna

V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.

Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.

Zdroj: diskuze Zkvašený med

Jak poznat zkvašený med

Ve většině případů není zkvašení medu vaše vina, ale způsobí ho samotné včely. Někdy je však opravdu na vině nepozorný včelař. Včely přinášejí do úlu nektar s obsahem 60–70 % vody a postupně ho zahušťují. V ideálním případě by objem vody v medu neměl přesáhnout hranici 18 %. Někdy to ovšem včely nestihnou a med zavíčkují, často v období, kdy je delší dobu vysoká vzdušná vlhkost. Pokud je pak včelař netrpělivý či nezkušený, snadno může med s vyšším obsahem vody vytočit a prodávat, což způsobuje, že med může následně kvasit.

Med může kvasit, zkvašený med poznáte na první pohled. Když otevřete sklenici, první, co ucítíte místo nasládlé vůně medu, bude nepříjemný štiplavý zápach, charakteristický právě pro kvasící med. Takovýto med je někdy nazýván jako skvasený a nebo zkvašený. Hladina medu je pak pokrytá tenkou řídkou vrstvou. V takovém medu už nastal kvasný proces. Pokud byste si toho snad nevšimli před konzumací, věřte, že byste to poznali nejpozději v okamžiku, kdy byste med poprvé vložili do úst – je nakyslý.

Když med kvasí nebo je již zkvašený, je to nezvratný proces, který nelze zastavit.

Ke zkvašení ale může dojít i přímo u vás doma, pokud budete med nevhodným způsobem skladovat. Stačí, když špatně utáhnete víčko u sklenice. Med má totiž schopnost nasávat do sebe okolní vlhkost. A to je ten hlavní problém. Pokud totiž vlhkost v medu, respektive hladina vody v něm, přesáhne hranici zhruba 21 %, dojde ke kvašení a nevratnému znehodnocení medu.

Když vám med zkvasí, jediná rada je med vyhodit a koupit jiný. Jakmile totiž ke kvašení dojde, už není cesty zpět.

Zkvasit může i zkrystalizovaný med.

Zdroj: Zkvašený med

Diskuze

V diskuzi ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kája.

Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Myslel jste hygroskopický samozřejmě.

Zdroj: diskuze Zkvašený med

Bílý včelí med

Jako bílý včelí med je označován pastovaný med, který je někdy také označován jako šlehaný med, protože jeho barva je bílá nebo světle žlutá.

Pastovaný med je v principu zkrystalizovaný med, který byl během krystalizace míchán, takže se nemohly vytvořit velké krystaly tvořící tuhost medu. Je plnohodnotný stejně jako původní tekutý med, jeho výhodou je, že se již neroztéká, z namazaného chleba nekape, a proto mu řada spotřebitelů dává přednost. Někdy je tento med nazýván šlehaný.

Pro někoho je lepší, když včelař med ihned po vytočení z plástů pastuje, tedy speciálním postupem upraví do jemné, krémovité konzistence. V takto upraveném medu jsou zachovány všechny hodnotné látky, je měkký, snadno se roztírá, a přitom na rozdíl od tekutého medu při nabírání nekape a nestéká. Krémovité konzistence se dosahuje tím, že se zabrání tvorbě velkých, navzájem spojených krystalů medu – krystalky jsou jemné, nespojené. Pastový med má stejnoměrnou konzistenci, je téměř bílý, nebo mírně nažloutlý. Pravlastí krémového medu jsou USA a Kanada, kde je právě tento med spotřebiteli nejvíce žádán, a to nejen pro jeho konzistenci, ale i pro světlou barvu!

Je několik možností, jak dobře pastovat med, ale u medů, které obsahují větší množství řepkového medu, to jde velmi snadno – ten nejjednodušší způsob je zároveň ten nejlepší. Med se ponechá ve větší nádobě a pravidelně se míchá nerezovou míchačkou. Při nízkých teplotách se musí míchání opakovat několikrát denně, při vyšších teplotách stačí med promíchat jednou za den nebo i obden. Med se míchá, dokud to jde. Poté se uskladní, a až přijde jeho čas, plní se do sklenic. Pastový med dobře teče už při teplotách kolem 30 °C, což je teplota, při níž nehrozí poškození medu teplem. Na otázku: Jak dlouho se pastuje med? Je odpověď velmi složitá, protože se musí míchat až do úplného zhoustnutí.

Přirozenou vlastností většiny květových medů je krystalizace. Ta je způsobena určitým poměrem jednoduchých cukrů v medu a v žádném případě nesnižuje jakost medu (naopak je signálem, že med nebyl zahříván na příliš vysokou teplotu). Krystalizace však může být nepříjemná, pokud je med příliš tvrdý a špatně se dobývá ze sklenice. Při přirozené krystalizaci se také často oddělí z medu tekutá vrstvička s vyšším obsahem vody, která může začít kvasit. Takový med nezbývá než opatrně „ztekutit“ zahřátím, přičemž teplota by neměla přesáhnou 45 °C, při vyšší teplotě dochází ke zničení biologicky hodnotných látek v medu.

Přehřátý med je med, který prošel vysokou teplotou, například při neopatrném zkapalňování. Vyznačuje se tím, že jeho opětná krystalizace proběhne často až po dlouhé době nebo vůbec. Cenné látky takového medu však byly zničeny, a proto má hodnotu pouhého sladidla a kvalita takového to medu není žádná.

Zdroj: Zkvašený med

Poradna

V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.

Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarka.

mám vlastní med a skvasil mi. no zřejmě jsem nabírala med lžičkou od čehosi a zanesla jsem si tam nežádoucí příměsi. takže zkvasit může i nepančovaný

Zdroj: diskuze Zkvašený med

Zkvašený medmedovina

Zodpovědný včelař med s vyšším obsahem vody zákazníkům nikdy nenabídne. Co s ním udělá záleží pouze na něj, ale dá se dále použít například na výrobu medoviny.

Medovina je alkoholický nápoj vzniklý kvašením roztoku medu a vody. Patří mezi nejstarší alkoholické nápoje. Med byl jediným koncentrovaným sladidlem běžně dostupným v prehistorických dobách, a tak zkvašený med mohl člověku snadno poskytnout i první alkoholický nápoj, dlouho před cíleným pěstováním ovoce a obilí. Medovina se vyráběla ve všech civilizacích a na různých místech světa. Není tedy pravdou, že by byla typickým nápojem Čechů či Keltů. V různých variantách ji najdeme v celé Evropě. Vzhledem k tomu, že med byl vždy vzácnou surovinou, byla i medovina ve starověku a středověku určena především pro panovnické dvory, slavnostní příležitosti a podobně. Medovinou se platily i naturální dávky pánům. Ve městech bývaly dříve šenky medné a vinné. Když Karel IV. zavedl u nás pěstování vinné révy, byla postupně medovina vytlačována vínem a také pivem.

Vzájemným poměrem medu a vody na začátku kvašení je možné ovlivnit obsah alkoholu ve výsledném produktu. Chuťové variability lze dosáhnout různými přísadami, které jsou výrobním tajemstvím každého výrobce. Výroba medoviny je náročná na energie, prostory, suroviny i čas. Nenechá-li se dobře dozrát (což může trvat rok i několik let), má sklony k dalšímu rozkvášení.

Nevíte, co se zkvašeným medem? Vhodným řešením je výroba medoviny. Je vhodné roztok medu obohatit amonnými sloučeninami (živná sůl Vinka), případně jej okyselit kyselinou mléčnou nebo citronovou. Ovocné medoviny se neokyselují. Dále můžete roztok doplnit bylinami, kořením, chmelem přibližně takto: na 100 l medoviny přidejte 20–30 g skořice, 10 až 20 g hřebíčku, 10–20 g zázvoru, 20–30 g kozlíku lékařského, 100–200 g čerstvého listí celeru, 30–50 g jalovce, 3 tyčinky vanilky, 50 g máty peprné, 20–50 g růžových plátků, 50–100 g šípků, 50–100 g pomerančové nebo citronové kůry. Chmele se dává 100–150 g na 100 l. Kombinaci přísad si určíte časem díky praxi. Přísady vždy vložte do plátěného pytlíku, povařte v malém množství roztoku, který poté vlijte do celé směsi nebo vložte sáček do chladného roztoku a nechte vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení používejte čisté odrůdy kvasinek (nejlépe Tokaj, Madeira, Malaga), namnožených podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočte a nechte dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny (čtyřnásobné) dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké zrají 5–10 let.

Zdroj: Zkvašený med

Co znamená bílá pěna na medu

Tenká bílá vrstva na povrchu hladiny medu se čas od času objeví hlavně u těch medů, které neprošly filtrací. Tedy ve sklenicích, které koupíte přímo od včelařů. Nejedná se o nic jiného než známku toho, že se jedná o med, který byl ze stáčecí nádoby odebrán jako úplně poslední. A ta bílá pěna na povrchu není nic jiného než vysrážené bílkoviny a malé částečky pylu. Ty by při jemné filtraci neprošly sítem, ale v medech přímo od včelařů zůstávají. Med je těžší než pyl, proto částice pylu vyplavou na povrch a tvoří zde pěnu. Do posledních sklenic se dostanou z toho důvodu, že stáčecí nádoby mají kohout ve spodní části.

Pokud se jedná opravdu jen o pyl, což zjistíte velmi snadno, tak medu nic není a můžete ho bez problémů konzumovat. Stačí k němu přivonět a trochu ochutnat. Pokud má normální vůni i chuť, pak se nemusíte ničeho bát. Problém by nastal v případě, že by měl med štiplavý zápach a nechutnal medově. Pak by se pravděpodobně jednalo o kvašení a med by byl znehodnocený. Samotná přítomnost pěny však v žádném případě není známkou kvašení.

Přítomnost pylu v medu vás nemusí nijak děsit, protože nejde o nic škodlivého. Je to normální přírodní produkt, který pro vás může mít i příznivé účinky.

Zdroj: Zkvašený med

Diskuze

V diskuzi ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.

S tou špinavou vodou a cukrem bych to nepřeháněl.Kdo a proč by to tam dával...Prostě med z nejakeho duvodu nebyl dostatečně zralý.(Někdy včely zavíčkují i úplnou řidinu, když nestačí zpracovávat bohatku snůšku)Pak stači včelařova nezkušenost, absence refraktkmetru na mereni obsahu vody atd. a med skonci v sklenicich.Voda stoupa nahoru a med zacne kvasit.Druha moznost je med otevreny ve vlhkem špajzu atd.Med je velice hygroskopický.Přijímá vodu, ale i pachy.
Z medu bych odebral vrchni vrstvu a med pouzil do perniku atd.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kája.

Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.

Zdroj: diskuze Zkvašený med

Druhy medoviny

Podle výrobního postupu můžeme medoviny rozdělit na nevařené, kdy se med smíchá s vodou za studena, případně za mírně zvýšené teploty (tento postup využíváme u kvalitního medu), a na vařené medoviny, kdy med s vodou povaříme, přičemž sbíráme vznikající pěnu. Medovina se pak vaří tak dlouho, dokud se tvoří pěna. Dalším druhem jsou ovocné medoviny, v nichž je část medu nahrazena ovocnou šťávou – lépe kvasí a snadno se čeří. Medovina připravovaná studenou cestou neztrácí vzácné a cenné látky prvotřídního medu, které blahodárně působí na lidský organismus.

Zdroj: Medovina

Postup výroby

Sodu a ocet smícháme. Do hrnce přidáme máslo, med, cukr a vymícháme. Poté přidáme ocet a sodu a opět vše dohromady smícháme. Směs dáme na oheň a za stálého míchání vaříme, dokud se na povrchu nevytvoří pěna. Poté hlídáme, aby se směs zbarvila do hněda. Jakmile dojde ke zhnědnutí, odstavíme. Po částečném zchladnutí zapracujeme mouku. Těsto přikryjeme a necháme hodinu vykynout v teple. Z těsta vytvoříme 7 až 8 kuliček. Každou kuličku vyválíme na slabou placku a dáme péci. Placky by měly mít tvar dortové formy.

Salko na krém se musí vařit po dobu 3 hodin, přičemž by mělo být ponořené po celou dobu ve vodě. Salko se vaří přímo v plechovce!

Jakmile je vše hotovo, musíte upečené placky navršit na sebe. Každou placku potřete krémem, nevyjímaje boky medovníku. Celý dezert posypte moučkovým cukrem. Medovník nechte v chladu přes noc uležet. Dezert můžete místo cukru posypat i mletými vlašskými ořechy.

Zdroj: Medovník

Recept na výrobu medoviny

K výrobě medoviny se zpravidla používá méně kvalitní med, který se dost dobře nehodí pro přímou konzumaci. Na kvalitu medu je však třeba dbát při výrobě nedochucených medovin, ve kterých má chuť a kvalita medu nejdůležitější roli. Druh medu je také zásadní pro výslednou barvu medoviny. Ze světlého lučního medu vznikne světlá medovina, naopak z lesního zas medovina tmavší. Pro částečnou podobnost s výrobou vína se medovině někdy přezdívá medové víno.

Abyste mohli vyrobit medovinu, potřebujete tyto suroviny: kvasinky, živná sůl, koření (skořice, zázvor, koriandr, badyán, hřebíček); a toto vybavení: plastové nádoby pro kvašení, demižony pro dokvašování a zrání, plátno, nálevka, hadička, kvasná zátka, korkové špunty, hrnec.

A jak probíhá výroba medoviny? Příprava zákvasu (rozkvašení kvasinek), příprava medového roztoku (smíchání vody s medem a zákvasem, včetně koření), bouřlivé kvašení, stáčení, dokvašování, zrání, stáčení do lahví.

Technologický postup

Na 100 litrů medoviny přidáme 25 g skořice, 15 g hřebíčku, 15 g zázvoru, 25 g valeriány lékařské, 150 g čerstvé celerové natě, 40 g jalovce, 3 tyčky vanilky, 50 g máty peprné, 75 g šípků, 75 g pomerančové kůry, 125 g chmele. Tyto přísady vložíme do plátěného pytlíku, povaříme v malém množství roztoku, který vlijeme do celé směsi, nebo vložíme sáček do chladného roztoku a necháme vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení použijeme čisté odrůdy kvasinek, namnožené podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočíme a necháme dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny – čtyřnásobné – dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké a jedenapůlleté zrají 5–10 let.

Zdroj: Medovina

Obsah alkoholu v medovině

Obsah alkoholu je ovlivněn poměrem medu a vody a také kvalitou a hlavně cukernatostí medu. Obecně se dá říci, že při poměru 4 : 10 (med : voda) je poměr alkoholu cca 13%. Zaleží i na průběhu kvašení.

Zdroj: Medovina

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Bc. Jakub Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


Recept1

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP