Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

RÝMOVNÍK

  

ZAVAŘOVÁNÍ

  

OMÁČKA

  

ČAJE

  
Téma

KAŠTANOVÁ TINKTURA Z FRANCOVKY

Tinktura – recept

Tinktura z rýmovníku se užívá při rýmě, nachlazení nebo k posílení imunity. Při výrobě tinktury se louhováním uvolňují léčivé silice.

Ingredience: 500 ml 80% alkoholu, 20 listů z rýmovníku

Postup: Alkohol nalijte do nádoby a přidejte čerstvě otrhané listy z rýmovníku. Nádobu zakryjte utěrkou a dejte do tmavé místnosti louhovat. Doba louhování trvá cca 3 měsíce. Každý den byste měli tinkturu promíchat. Pokud listy začnou hnědnout, tak je okamžitě odstraňte. Hotovou tinkturu slijte do čisté nádoby a konzumujte.

Dávkování: Tinktura se užívá 3x denně po 10 kapkách, které se přidávají do smoothie, čaje nebo šťávy.

Zdroj: Rýmovník eucalyptový

Diskuze: propolisová tinktura výroba ze slivovice

Hrstičku zmrzlého propolisu jsem zředil deckem slivovoce. Teď jsem to dal do lednice na tři dny macerovat. Co dál? Děkuji za radu. L :-)

Zdroj: diskuze Propolisová tinktura výroba ze slivovice
Počet odpovědí: 0

Kaštanová tinktura z květů

Postup: Květy červeného kaštanu otrháme, vložíme do sklenice s uzávěrem a zalijeme Alpou. Obsahem občas protřepeme a necháme 6 týdnů luhovat. Po 6 týdnech slijeme přes plátěný hadřík (nebo kávový filtr).

Použití: Při pocitu vznikajícího oparu ihned potřete postižené místo a poté každou hodinu. Při unavených nebo namožených svalech postižené místo masírujte 3x denně.

Léčivé účinky: Kaštanová tinktura z květů červeného kaštanu je starý recept používaný na mazání namožených svalů, šlach a kloubů. Je také účinným pomocníkem při oparech.

Zdroj: Kaštanové mazání

Diskuze: léčení prašiviny u králíků

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků
Počet odpovědí: 0

Kaštanová mast na žíly

Kaštanovou mast ocení především starší generace. Je vhodná na křečové žíly, pružnost a pevnost cév, prokrvení, brnění nohou, záněty žil, studené končetiny, bolesti nohou, křeče, trombózy, kornatění cév a podobně.

Recept na mast z kaštanu

Ingredience: 150 ml kaštanové tinktury, 3 sáčky neochucené želatiny, 2 lžičky levandulového oleje, 2 lžičky rozmarýnového oleje, 1 lžička kafrového oleje; ruční elektrický šlehač nebo metla na šlehání, uzavíratelná dóza, která dobře těsní

Postup: Želatinu uvaříme dle postupu uvedeného na obalu. Když želatina zhoustne, necháme ji mírně zchladnout. Přidáme kaštanovou tinkturu a esenciální oleje. Vše důkladně promícháme ručním elektrickým šlehačem nebo metlou, až vznikne homogenní krém. Mast nabereme do sterilní, uzavíratelné a dobře těsnící nádoby. Takto vyrobená kaštanová domácí mast vám vydrží při uskladnění v chladničce cca tři měsíce.

Dávkování a použití

Bolavá místa ošetřujte kaštanovou mastí zpočátku 3–4krát denně. Po zlepšení stačí omezit na 2x denně. Místo masti lze použít i samotnou tinkturu z kaštanů, kterou můžeme nalít do rozprašovače a snadno aplikovat na bolavá místa.

Použití: Mast z kaštanů nanášejte na postižené místo několikrát denně. V žádném případě nemasírujte. Neaplikujte na sliznice a otevřené rány. Nepoužívejte vnitřně.

Zdroj: Kaštanové mazání

Tinktura z aronie

Tinktura (extrakt) z plodu aronie (černá jeřabina, temnoplodec černý). Plody této byliny jsou významným zdrojem široké skupiny vitamínů (B, C, E, P). Díky vysokému obsahu flavonoidů, k nimž patří například hesperidin, quercetin, rutin a jiné, zlepšují produkty z aronie pevnost a pružnost cév. Dále obsahují jód, který harmonizuje činnost štítné žlázy. Dávkování: 3x denně 20 kapek do vody či čaje.

Z důvodu obsahu alkoholu není výrobek vhodný pro děti, těhotné a kojící matky. Tinktura se využívá na problémy se štítnou žlázou, cévy.

Zdroj: Aronie

Borovicové pupeny

Koncem června a začátkem července se sbírají výhonky borovice (vyhonky z borovice), z nichž se připravuje léčivá tinktura. V tomto období obsahují nejvíce pylu, a proto je to nejvýhodnější čas k přípravě lektvaru, který se používá k léčbě pohlavních orgánů, ale nejúčinnější je proti bolení hlavy. Doporučuje se rovněž k léčení dýchacích cest, je vhodný k inhalaci, na olejomasáž a do koupele. Posiluje srdeční sval, stimuluje činnost nadledvinek, což má příznivý vliv na tvorbu hormonů. Díky antiseptickým účinkům snižuje zánětlivé procesy. Regeneruje nervovou soustavu, posiluje žaludek a má léčebný účinek na onemocnění močového měchýře. Tinktura se využívá na detoxikaci organismu, vyrovnává činnost štítné žlázy, optimalizuje rovnováhu mezi zásadami a kyselinami. Doporučuje se k užívání i zdravým lidem, a to jako prevence proti uvedeným zdravotním potížím.

Zdroj: Borovice - recepty

Výrobky z propolisu

Mezi výrobky z propolisu patří mast, tinktura, máslo, kapky a sprej.

Propolisová mast

Přísady – lékařská vazelína (5 dílů), propolisová tinktura (1 díl).

Tuk rozpustíme ve vodní lázni, nakapeme tinkturu a při zhruba 50 až 60 °C opatrně mícháme, dokud cítíme, že se ještě líh z tinktury neodpařil. Po odpaření odstavíme, nalijeme do nádobky, kterou po vychladnutí uložíme do lednice.

Mast je vhodná k regeneraci a ošetřování pokožky, zahlazování jizev, zahlazování vrásek.

Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.

Tinktura

Přísady – 60% líh k vnitřnímu užití (500 ml), propolis (100 g).

Včelí propolis očistíme, nakrájíme a vložíme do mrazničky, po zmrznutí nameleme v mlýnku a promícháme s lihem. Postavíme na tmavé místo k maceraci (trvá cca 3 dny). Po dobu macerace občas promícháme. Poté tinkturu přecedíme do tmavých sklenic.

Tinktura je vhodná na posílení imunity, bolesti v krku, paradontózu, zánět ústní dutiny, rýmu, zánět průdušek, žaludeční vředy a problémy s játry.

Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.

Propolisové máslo

Přísady – máslo 800 g, propolisový prášek 100 g.

Tuk rozpustíme ve vodní lázni, přidáme propolis a při zhruba 50 až 60 °C zlehka mícháme, dokud nevznikne homogenní hmota. Tu poté necháme vychladnout a skladujeme v chladničce.

Máslo je vhodné k posílení imunity, proti kašli, při léčbě zápalu plic.

Propolisové kapky a sprej

Přísady – propolisový prášek 10 g, čistá voda 100 ml.

Propolisový prášek promícháme s vodou, necháme odstát cca 10 hodin, poté přecedíme, přelijeme do lahviček a uchováváme v chladničce.

Kapky jsou vhodné k regeneraci a ošetřování ústní dutiny či do koupele.

Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.

Zdroj: Propolis

Smrkové výhonky ve slivovici

Výluhem smrkových výhonků v alkoholu získáme další účinný lék – tinkturu. Tradiční lidovou cestou je nakládání smrkových výhonků do silnější slivovice. Taková tinktura se pak používá především k ošetření bolavých revmatických kloubů, které prokrvuje, prohřívá a ulevuje od bolesti. Pro vnitřní užití si raději opatříme tinkturu připravenou profesionální cestou a dodržujeme předepsané dávkování.

Recept na výrobu: do slivovice vložíme hrst smrkových výhonů, přidáme plátek citronu a necháme měsíc louhovat. Poté přecedíme a přidáme 10 lžic medu, vše důkladně promícháme a můžeme podávat.

Zdroj: Likér ze smrkových výhonků

Zpracování schizandry

Bobule se zpracovávají buď v čerstvém stavu, a to odděleně dužnina (šťávy a džemy) a semena (tinktura), nebo se suší celé. Čerstvé i sušené lze užívat i listy, části stonku (Iiány) a výhonky. Doporučená denní dávka je 6–15 g suché byliny. Nejčastěji se připravuje tinktura, a to ze semen nebo plodů.

Přípravků ze schizandry je na trhu dostatek. Nejlevnější bývají kapky nebo malá balení tobolek. Pro kúru na pročištění těla a ducha budete potřebovat balení alespoň sto dvaceti tobolek (stojí kolem tří až čtyř set korun), ty vám vydrží nejméně měsíc.

Koupit lze i sušené plody na čaj. Nebo pět minut povařte hrst sušených listů, nechte deset minut odstát a máte zimní růžový čaj na posílení imunity. Užívat můžete i nálev z rozemletých semen: stačí deset gramů zalít dvěma decilitry vařící vody, nechat patnáct minut louhovat a poté užívat dvakrát denně jednu polévkovou lžíci.

Schizandra bývá svými účinky přirovnávána k ženšenu. Pro všechny její příznivce je příjemné, že se dá u nás bez obtíží pěstovat a při troše trpělivosti se objeví i dostatek plodů.

Zdroj: Schizandra

Myrha

Jde o pryskyřici z myrhovníku (Commiphora myrrha). Je to vlastně ztuhlá vonná klovatina z keře myrhovníku rostoucího v Asii, Arábii a Přední Indii.

Myrhy je spousta druhů a používá se i dnes ve farmacii a parfumerii. Tinktura z některých druhů se využívá kvůli protibolestivým účinkům. Na jednom obraze je Máří Magdalena namalována s nádobou myrhy. V Evangeliu podle Marka se píše, že víno s myrhou dostal Ježíš před ukřižováním. Ale už staří Egypťané používali myrhu k balzamování a pro staré Židy byla rituálním olejem. Hippokrates ji doporučuje na opary a staří Řekové zase na infekce oka a úst. Ježíš Kristus vlastně přišel do styku s myrhou přinejmenším dvakrát. Hned po narození a také před smrtí.

Zdroj: Kadidlo

Recept na tinkturu

Tinktura je lihový nebo éterolihový výtažek z trubkovce tyčinkového. Připravuje se v množství odpovídajícím nejvýše šestiměsíční spotřebě. Uchovává se v tmavých láhvích chráněných před světlem, při obyčejné teplotě. Zpravidla se připravuje macerací. V porcelánové nebo kameninové nádobě se přelije 20 g drogy 100 g etanolu o koncentraci 60 % a dobře se uzavře. Při pokojové teplotě se nechá za občasného protřepávání macerovat 7 až 10 dní. Potom se tekutina scedí a droga vylisuje. Obě tekutiny se smísí a doplní 60% etanolem do 100 g. Pak se nechá na tmavém a chladném místě ustát do vyjasnění. Čirá tekutina se slije, zbytek se přefiltruje a filtr se promývá takovým množstvím 60% etanolu, aby po smíšení obou tekutin bylo 100 g tinktury.

Zdroj: Trubkovec tyčinkový

Rajčatový základ na pizzu

  • 1,5 kg loupaných rajčat (nejlépe kaštanová)
  • 1 větší mrkev
  • 1 větší cibule
  • 1 česnek
  • 4 lžíce extra panenského olivového oleje
  • 20–30 listů čerstvé bazalky
  • sůl, pepř, cukr
  • kousek másla

Oloupaná rajčata, mrkev a cibuli nakrájejte na středně velké kousky. Do kastrolku nalijte panenský olivový olej, rozpalte jej a následně na něm zpěňte rozmáčknutý česnek. Nakrájenou mrkev a cibuli zpěňte po dobu asi 3 minut. Potom přidejte předem oloupaná rajčata a nechte vařit na mírném plameni po dobu 30–45 minut. Ochuťte solí, pepřem a přírodním cukrem, pro zjemnění můžete přidat kousek másla. Ingredience by měly být rozvařené a můžete je i lehce rozmačkat. Jakmile je omáčka hotová, nechte ji pomalu vychladnout. Až bude studená, vmíchejte do ní směs z bazalky, pepře, soli a olivového oleje.

Zdroj: Pizza recept

Bylinky

Ke zlepšení celkového stavu přispívají i bylinky, a to při vnitřním použití. Používá se například:

  • majoránka, bazalka, levandule – nálev: samostatně nebo v kombinaci,
  • hloh – nálev, tinktura nebo tekutý extrakt,
  • sluncovka kalifornská – 50 kapek třikrát denně,
  • lípa – nálev nebo tinktura z pupenů,
  • puškvorec – tinktura: 10 kapek třikrát denně,
  • andělika a puškvorec – prášek: od každého třikrát denně,
  • heřmánek – květ: 1 kávová lžička na 1 šálek vroucí vody, nechat louhovat 10 minut,
  • třezalka tečkovaná – tinktura, tekutý nálev,
  • ploštičník – tekutý extrakt.

Proti bolesti hlavy: mařinka vonná, máta, sporýš lékařský (nálevy).

Nevolnost, sucho v ústech: zázvor (rostlina nebo nálev), máta, libeček.

Poruchy vidění: levandule (silice).

Trávicí obtíže: vlaštovičník, zemědým (tekuté extrakty), galgán obecný (tinktura), koriandr, kmín, fenykl, estragon (silice), kopr (tinktura), kardamom (silice), máta (nálev).

Proti horečce: sporýš lékařský (nálev).

Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).

Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).

Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.

Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.

Také je účinná fytobalneoterapie.

Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.

Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.

Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.

Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.

Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.

Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.

Zdroj: Neurovegetativní dystonie

Borovicová tinktura

Postup: Nasypeme 50 až 100 g borovicového pylu do velké skleněné nádoby nebo misky (nepoužívejte plastovou nádobu, alkohol je rozpouštědlo a z plastické hmoty vytáhne kontaminující látky jako BPA a xenoestrogeny!). Přidáme dostatek 70% alkoholu tak, aby pokryl celý pyl (borovicový pyl zůstane zalitý malinko pod hladinou alkoholu). Skleněnou nádobu nebo misku uzavřeme. Takto připravenou směs necháme přibližně 2 týdny ležet na chladném a suchém místě ve stínu.

V nadcházejících dvou týdnech budeme nádobu denně protřepávat nebo směs promícháme. Tím zabráníme pylu, aby se usazoval na dně. Poslední den nádobu naposledy protřepeme a necháme pyl zcela usadit na dně. V okamžiku, kdy se pyl usadí, můžeme pomocí kapátka přesunout tinkturu z velké nádoby do menší lahvičky. Případně použít látku nebo kávový filtr a pomocí trychtýře směs přecedit. Tímto způsobem si můžeme vyrobit množství tinktury, jaké potřebujeme. Používáme lahvičku z tmavého skla. Je to dobré pro dlouhodobou konzervaci tinktury z borovicového pylu.

Použití: Začíná se jednou nebo dvěma kapkami tinktury denně. Ty můžeme přímo nakapat pod jazyk nebo tinkturu polknout. Záleží na tom, co nám bude více vyhovovat (většina lidí užívá tinkturu s nějakou oblíbenou šťávou). Začneme s tímto malým množstvím, abychom vyzkoušeli svou toleranci a ujistili se, jestli nejsme alergičtí na borovicový pyl. Pokud je vše v pořádku, můžeme zvýšit množství na jednu nebo dvě kapky tinktury před každým jídlem. DHEA a jiné přírodní hormonálně podobné látky mohou být z tinktury absorbovány krevním řečištěm nacházejícím se pod jazykem. Pokud vstoupí do žaludku, budou tyto látky z větší části žaludečními šťávami zničeny. Zvyknout si udržet tinkturu pod jazykem může vyžadovat nějaký čas, ale je to nejlepší způsob. Tinktura posiluje imunitní odpověď, libido a dodává tělu spoustu příznivých živin. Některé z nejdůležitějších živin, minerálů, vitamínů a dalších látek, které se nacházejí v tinktuře: fytoandrogeny, vitamíny B, vitamín D, silné antioxidanty, arginin, kyselina asparagová, tryptofan, tyrosin, valin, draslík, sodík, hořčík, fosfor, selen, mangan, měď, kyselina olejová, inositol, resveratrol, enzymy a koenzymy, vláknina.

Zdroj: Borovice - recepty

Léky na snížení kyseliny močové

Léky na snížení kyseliny močové jsou popsány výše. Ovšem samotné léky nepomohou. Léčba dny vyžaduje komplexnější péčí i s pomocí bylinek.

Základem léčby dny je zlepšení látkové výměny, snížení překyselení organismu a zlepšení činnosti ledvin. Při akutních problémech se doporučuje následující:

  • Vypít větší množství šumivého vápníku (jedině pokud by byly problémy se srážlivostí krve, není tato metoda vhodná, ale jinak by neměl být problém užít i několik tablet šumivého vápníku denně).
  • Je vhodné si udělat horkou koupel, ovšem neponořit do ní postiženou končetinu – jde o dvě věci, zahřát ledviny a vyloučit z těla částečně toxiny. Pokud máte k dispozici sodu, je vhodné přidat ji do koupele.
  • Co se týče bylinek, je jich na léčbu dny celá řada. Jedním z nejúčinnějších je turan kanadský, ať už jako tinktura, nebo jako čaj. Dále pak: achiote, pýr plazivý, tužebník jilmový, lopuch větší, smilax lékařský, vřes, vilcacora.

Pokud akutní problémy odezní, je dobré provést detoxikaci celého těla a pro detoxikaci kloubů se doporučuje bobkový list. Pije se malé množství (1 dcl) 5x krát denně, pokud možno teplé. Po dohodě je možné namíchat bylinný čaj jako prevenci. Velmi důležité je chránit si ledviny a neprochladnout. Kvůli udržení dostatečného množství vápníku v těle se doporučuje konzumace máku, makový olej anebo chia semínka. Platí i dietní opatření, jako nejíst příliš masa a produktů obsahujících vyšší hladiny purinů a spíše je nahradit syrovou zeleninou či zeleninovými šťávami. Ty jsou velice vhodné i při akutních problémech.

Zdroj: Léky na dnu na předpis

Růže rosa

Rosa je rod keřovitých rostlin, který se ve volné přírodě vyskytuje v mírném pásu severní polokoule. Dělí se na čtyři podrody a ty se dále dělí na sekce, jako je růže polní, šípková, kaštanová, šedá, podhorská, křovištní, malokvětá, plstnaná, svrasklá a řada dalších. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Větve a větvičky jsou až na některé výjimky ostnité. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem, tedy lichozpeřené, a nejčastěji pětičetné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Jejich vytrvalé palisty jsou zpravidla přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a jejich lesk. Květy jsou oboupohlavní; u původních botanických druhů mají miskovitý tvar a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost květů se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 asi do 10 cm. Barva divokých růží je nejčastěji růžová, a to v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Plodem je dužnatý šípek, obsahující vitamín C a karoteny. Růže obsahují v okvětních plátcích směsi aromatických silic, takže se můžeme v některých zemích setkat s rozšířeným pěstováním olejodárných růží.

Zdroj: Pěstování růží

Olše lepkavá

Opadavý keř, až přes 10 m vysoký, často s více kmeny. Borka zprvu hladká, tmavošedá, později tmavošedá a brázditá. Pupeny stopkaté, červenohnědé, lepkavé. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhlé, v mládí lepkavé, na vrcholu tupé nebo vykrojené, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Květy se rozvíjí před rašením listů, jsou jednodomé, samčí uspořádány v jehnědách po 2 až 5. Jehnědy jsou až 12 cm dlouhé, štíhlé, převislé, samčí květy převážně 4četné, se 4 tyčinkami. Samičí květy rostou jen asi v 5 mm dlouhých jehnědách, které jsou červené, stopkaté, v době zralosti dřevnatějící a vytvářející typické, asi 15 mm velké šištice vytrvávající na stromě obvykle až do jara dalšího roku. Plodem jsou ploché, úzce křídlaté nažky. Keř kvete v únoru až dubnu.

Olše lepkavá začíná plodit ve věku asi 12 let a dožívá se až 100 let. Je to jedna z mála našich dřevin, které na promáčených půdách vytvářejí vzdušné (chůdovité) kořeny. V kořenových hlízkách olše žijí v symbióze plísně, které jsou schopny vázat vzdušný dusík a obohacovat jeho sloučeninami půdu.

Roste v lužních lesích, bažinách, březích, prameništích, na půdách vlhkých až bahnitých, zaplavovaných, hlubokých, humózních, hlinitých, jílovitých, nevápnitých.

Využití má i v léčitelství, kde se sbírá list (Folium alni), občas i kůra (Cortex alni), obojí brzy zjara. Suší se ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Droga obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Olše působí fytoncidně (antibakteriálně) a svíravě, užívá se při nachlazení, zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí (ve formě kloktadla), při průjmech, střevních zánětech, zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu, stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek. Rozmačkané čerstvé listy hojí vředy a popraskané bradavky kojících žen. Listy i kůra se podávají nejčastěji ve formě vařeného odvaru.

Olše se vysazuje podél břehů, které zpevňuje. Hodí se i k osázení průmyslových oblastí, neboť snáší dosti znečištěné ovzduší. Bývá často pěstována v parcích v několika okrasných kultivarech s listy žlutými, skvrnitými, dřípenými. Olšové, za sucha načervenalé dřevo je měkké, lehké, ne příliš pružné a velmi odolné vodě.

Zdroj: Keře kvetoucí v dubnu

Jak pěstovat tymián

Tymián obecný dorůstá do výšky cca 20 cm a šířky 30 cm. Pro pěstování tymiánu vyberte hlavně slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem. Budete-li začínat od semínek, tak ta vyséváme v březnu až dubnu přímo na pěstební místo na povrch zeminy, a to v řádcích vzdálených od sebe přibližně 40 cm. Nesázíme je do hloubky, ale pouze je do půdy vmáčkneme. Tymiánu se daří v polosuché a na živiny chudé půdě. Má rád především propustnou písčitou zeminu s dostatečnou zásobou vápníku. Výhodné je stanoviště uprostřed dvorku, kde sálá horko z dlažby, nebo na skalce, kde stejnou službu dělají kameny. Nevhodná jsou místa se zamokřenou a kyselou půdou.

Chcete-li pěstovat tymián na zahradě, postačí pro jednu rodinu záhonek 0,5 m x 0,5 m. Není vhodná přílišná zálivka, neboť potom tymián ztrácí svou přirozenou vůni a aroma. Rovněž není dobré přihnojování, protože čím výživnější půda, tím méně voňavý je tymián. Můžeme použít i předpěstované sazenice, které koupíme v zahradnictví nebo květinářství. Kromě klasického záhonku můžeme tymián také začlenit do skalky. Jelikož se jedná o malou rostlinku, lze ji pěstovat i v květináči nebo truhlíku třeba za oknem nebo na okenním parapetu, nejlépe na jižní straně.

Jak pěstovat tymián venku v květináči společně s rozmarýnem? Velice jednoduše, jelikož obě rostliny mají stejné nároky na pěstování.

Troška čerstvého nasekaného tymiánu dodá chuť a vůni ovocné šťávě, salátu, zálivce, pikantní omáčce a veškerým pokrmům z masa a zeleniny. Tymián se rovněž hodí na pečenou, grilovanou či dušenou rybu. Před pečením posypeme čerstvě odrhnutými lístky maso nebo vložíme celou snítku pod kůži. Tymián se neztratí ani v nádivce do kuřete, v rajčatových omáčkách a polévkách, ale také v paštikách a marinádách. Z citrónového tymiánu se zase vaří velmi osvěžující a léčivý čaj: snítku zalijeme vroucí vodou a necháme 10 minut odstát.

Tymián má dezinfekční účinky, působí proti parazitům, průjmům a nadýmání a zlepšuje trávení. Ulevuje při chronických zánětech žaludku a podporuje krevní oběh. Kromě toho mírní kašel a pomáhá při bronchitidách, astmatu a černém kašli. Napomáhá obnovit normální střevní flóru, proto je prospěšný při užívání antibiotik a při kandidóze. Je účinný při vyčerpání, úzkosti, nespavosti a depresi. Má močopudné účinky, působí tedy při zadržování vody v těle, infekcích močových cest, revmatismu a dně. Tymiánový olej se zevně používá jako mazání při artritidě, svalové bolesti a jako dezinfekční prostředek. Nálev nebo tinktura jsou účinné jako ústní voda, kloktadlo a k oplachování aft.

Zdroj: Rozmarýn v truhlíku s tymiánem

Kalina tušalaj

Opadavý, až 4 m vysoký keř. Borka šedohnědá, rozpraskaná, mladé větve a pupeny žlutošedě plstnaté. Listy vstřícné, krátce stopkaté, vejčité, eliptické až obvejčité, na okraji pilovitě zubaté, na horní straně svraskalé, na spodní straně a na řapíku šedě plstnaté. Květy uspořádány v hustém chocholíku, 5četné, přisedlé nebo jen krátce stopkaté, drobné, do 8 mm v průměru, bělavé nebo žlutavé, v poupěti často načervenalé, tyčinek 5, čnělka trojcípá. Plodem je peckovice, zpočátku zelená, později červená, po dozrání leskle černá. Kalina kvete v dubnu až květnu.

Roste ve světlých lesích a na jejich okrajích, na křovinatých stráních, na půdách čerstvě vlhkých až suchých, humózních, výživných, vápnitých. Poloha slunná a teplá.

V léčitelství se sbírají zejména plody (Fructus viburni opuli), a to v době zralosti, ale i kůra (Cortex viburni opuli) nebo kůra z kořenů, obojí sbírané na počátku jara. Kůra obsahuje kumariny (esculentin, scopoletin, saligenin), glykosid salicin, tanin, fytosterol, cukr, pryskyřici, organické kyseliny (například mravenčí, octovou, valerovou, kaprylovou), flavonoidy, třísloviny, steroly, arbutin, cyklický alkohol viburnitol, hořčinu viburnin a další látky. V plodech jsou přítomny saponiny, cukry, pektin, červené barvivo, třísloviny, vitamín C a rovněž hořčina viburnin.

Kalina tušalaj se užívá zejména při léčení ženských potíží, jako jsou menstruační bolesti či křeče nebo nepravidelná menstruace (droga tlumí pohyby dělohy). Plody se osvědčily i při léčbě žaludečních vředů, zevně se kalina užívá na léčbu ekzémů a vyrážek. Z kůry se nejčastěji připravuje odvar (jednotlivá dávka max. 3 g drogy, denní dávka max. 8 g) nebo tinktura (2x až 4x denně 1 čajová lžička). Z plodů se připravuje nálev (1/2 polévkové lžíce drcených plodů na sklenici vroucí vody, luhuje se 15 minut, užívají se 4x denně 2 polévkové lžíce). Kůra z kořenů se užívá obvykle ve směsi s mléčným cukrem (usušená kůra se dobře pomele, rozetře se s mléčným cukrem v poměru 1 : 10 a bere se v dávkách „na špičku malého nože“) jako prostředek proti potratům nebo jako poměrně spolehlivý prostředek utišující menstruační bolesti a křeče. Droga je při nadměrném nebo dlouhodobém užívání mírně toxická (může vyvolat nevolnost, zvracení, průjem a podobně). Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy. Toxická je nejen kůra, ale i čerstvé plody, které svou jedovatost ztrácejí teprve po tepelném zpracování.

Plody kaliny jsou po uvaření jedlé a lze z nich připravovat například marmeládu. Kalina je vhodnou dřevinou pro zpevňování břehů (má mělký kořenový systém, z něhož vyrůstá množství odmladků). Z tvrdého, pevného a žlutavě zbarveného kalinového dřeva se vyrábějí drobné dřevěné výrobky (hračky a podobně).

Jde o nenáročný druh, který se poměrně často pěstuje v parcích, zahradách či na sídlištích. Vyžaduje slunnou a teplou polohu, půda by měla být spíše suchá, vápnitá a výživná.

Zdroj: Keře kvetoucí v dubnu

Recepty s medvědím česnekem

Tarte s medvědím česnekem

Ingredience: Těsto: 2 žloutky, 200 g mouky, 80 g másla, špetka soli, 3 polévkové lžíce studené vody

Náplň: 200 g creme fraiche, 250 g kysané smetany, 2 hrsti medvědího česneku, 2 polévkové lžíce rozinek, 100 g strouhaného sýra, 2 vejce, 2 bílky, pepř, sůl, muškátový oříšek

Postup: Mouku smícháme se solí a na kousky nakrájeným máslem. Přidáme 2 žloutky a studenou vodu. Vypracujeme křehké těsto a natlačíme je do zapékací formy. Horkovzdušnou troubu rozehřejeme na 170 °C. Medvědí česnek opereme, osušíme a nakrájíme. Vejce smícháme s bílky, přidáme kysanou smetanu, creme fraiche, nakrájený medvědí česnek. Vmícháme rozinky, kdo nechce, může je vynechat, vmícháme nastrouhaný sýr, ideální by byl parmazán, ale může být i jiný. Osolíme, opepříme, přidáme špetku muškátového oříšku a promícháme. Tuto směs nalijeme na připravené těsto a pečeme asi 40 minut. Forma se nemusí vymazávat. Použijete-li dortovou formu, vyložte dobře pečicím papírem, náplň je řídká. Zhoustne až pečením.

Bramborový guláš s medvědím česnekem

Ingredience: 1 kg moučných brambor, hrst nebo více medvědího česneku, 2–3 polévkové lžíce papriky, 4 větší cibule, 250 ml vývaru, 1–2 lžíce octa, sůl, pepř, majoránka, olej, špekáčky

Postup: Brambory oloupeme. Medvědí česnek opereme a nakrájíme. Máme-li z lesa, opereme v octové vodě. Cibuli oloupeme, nakrájíme na kostky a orestujeme na oleji. Přidáme papriku a ocet a zalijeme vývarem. Nasypeme brambory, medvědí česnek a ostatní koření. Za častého míchání vaříme asi 20 minut. Špekáčky nakrájíme na kolečka, orestujeme, přidáme do guláše a ještě chvíli povaříme. Kdo chce, může na talíři ozdobit lžičkou kyselé smetany. Podáváme s čerstvým chlebem.

Tinktura z medvědího česneku

Natrhaný, omytý, osušený česnek nakrájíme na drobno nebo pomeleme na kaši. Do připravené litrové láhve (třeba zavařovací láhve s širším otvorem) vložíme nakrájený česnek a zalijeme alespoň 40% lihem (vodka, slivovice – co máme, můžete použít i 80% konzumní líh, ale tady pozor, u 80% lihu se musí před požitím vždy ředit). Láhev uzavřeme a takto připravené necháme cca 1 měsíc louhovat při pokojové teplotě a v temnu. Po uplynutí 1 měsíce tekutinu slijeme do láhve a uzavřeme víčkem. Tinkturu můžeme užívat vždy naředěnou s vodou po celý rok.

Salát s medvědím česnekem

Ingredience: ledový salát, kedlubna, naklíčené mungo a adzuki, rajčata, sladká červená paprika a čerstvé listy medvědího česneku

Postup: Salát, kedlubnu, rajčata a papriku nakrájíme dle libosti, aby se nám to líbilo, promícháme, posypeme klíčky munga a adzuki. Ozdobíme rozkrojenými rajčátky a posypeme najemno nakrájeným medvědím česnekem.

Polévka s medvědím česnekem

Ingredience: 1–2 brambory, 2 hrsti medvědí ho česneku, voda (nebo vývar), sůl, černé koření, špetka muškátového oříšku, 100 až 200 ml šlehačky

Postup: Brambory rozkrájíme na kostky a dáme vařit do vývaru, osolíme, okořeníme a po chvíli přidáme pokrájené listy medvědího česneku. Když jsou brambory téměř měkké, přilijeme šlehačku a provaříme. Celý obsah polévky rozmixujeme. Polévku podáváme s topinkami, krutony nebo s celestinskými nudlemi.

Zdroj: Medvědí česnek - pěstování a účinky

Původ skořice

Skořicovníky jsou stálezelené tropické keře dorůstající výšky až 10 m. Kůru pravého ceylonského skořicovníku od kůry čínského skořicovníku poznáte na první pohled. Pravá skořice je světle hnědá a má jemnou strukturu, zatímco čínská skořice je rezavě hnědá a má hrubou strukturu.

Ta pravá, cejlonská skořice (Cinammonum zeylonicum) se pěstuje na Srí Lance a je charakteristická jemnou, sladkou a vyváženou chutí. Pravá skořice patří k velmi drahé komoditě. Proto ji většina prodejců nahrazuje levnějším druhem Cinnamonum cassia, který roste v Číně, Vietnamu, Indonésii nebo Ugandě. Pravá skořice ze Srí Lanky je skořice nejvyšší světové jakosti. Vyznačuje se fantastickým aromatem i chutí. Cejlonská skořice se považuje za nejkvalitnější, zvláště pokud pochází z kůry osmiletých keřů. Kůra po usušení tvoří charakteristické tenké plátky, jejichž okraje se stáčejí dovnitř, takže vznikají všem dobře známé svitky, které mohou sloužit i jako ozdoba. Tento strom pochází ze Srí Lanky, což býval dříve Ceylon, odtud tedy pochází jeho název. Anglicky se skořice řekne cinnamon, cinnamomum nebo canela.

Pravou skořici poznáte na první pohled a samozřejmě také na první ochutnání. Pravá skořice je světle hnědá, připomíná na první pohled doutník, na dotyk je křehká, chuť má jemnou s nádechem citronu a tropických plodů. Skořice kassia je tmavě hnědá, lehce zarolovaná v jedné vrstvě, na dotyk tvrdá, chuť je ostrá až štiplavá. Skořice kassia také obsahuje více zdraví škodlivých látek (kumarinu). Kůra čínského skořicovníku je oproti cejlonskému hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy bez svinutí. Pochází buď z přímořského státu v jihovýchodní Asii, z Barmy, nebo se pěstuje v jižní Číně, Thajsku a Indonésii.

Nejvíce se používá skořicová kůra z výhonů, která se oloupe, usuší a umele nebo nakrájí. Z listů, květů a větví skořicovníku se připravuje skořicový olej. Plody skořicovníku se používají jako koření takzvané kassiové květy.

Skořice obsahuje fenoly a terpeny, například cinnamaldehyd dává vůni skořice, eugenol je analgetikum a antiseptikum, limonen dává vůni pomerančů, dále je to kyselina skořicová, kumarin, třísloviny, sliz. Kumarin je toxická látka, která je ve skořici obsažena jen v minimálním množství. Přesto se dá vypozorovat rozdíl v obsahu kumarinu u obou druhů skořicovníku – méně je ho ve skořicovníku cejlonském.

Skořice je jako koření a zároveň léčivá bylina lidstvu známá již po staletí. Dnes jako by se na její blahodárné účinky pozapomnělo – většinou ji používáme pouze jako aromatické koření do jídla. V posledních letech se však znovu objevují studie, které zkoumají léčivé účinky skořice na lidské tělo. Skořice se používá jako koření především do sladkých jídel. K léčbě se doporučuje čaj, ale skořice se přidává i do past a ústních vod. Na vnější použití je vhodná namletá skořice, skořicový olej a skořicová tinktura. Tinkturu nikdy nepoužívejte vnitřně!

Svůj charakteristický vzhled získává skořice sušením. Při sušení se kůra typicky zbarví a sroluje do „dvojruličky“, kterou si pak koupíme v obchodě. Méně kvalitní nebo zlomková skořice se používá k mletí, čímž vzniká u nás asi používanější skořice mletá.

Zdroj: Nežádoucí účinky skořice

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jana Válková

Nina Vinšová


Recept1

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP

NABÍDKA OBCHODU