OBECNÁ

Liška obecná (Vulpes vulpes) je jednou z nejchytřejších a nejmazanějších divoce žijících psovitých šelem u nás. Kdo by ji neznal. Určitě znáte nějakou pohádku nebo bajku, kde vystupuje liška jako opravdu chytrá a mazaná bytost. Spousta z nás ji v lese ale ještě nepotkala, je totiž velice opatrná a dělá ze sebe neviditelnou.

Zdroj: článek Šelma liška obecná

Poradna

V naší poradně s názvem ŠELMA LIŠKA OBECNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.

Dobry den je schopna liska obecna preskocit 2 metrovy plot nebo se radeji podhrabe nevim je mozno poradit prosim.dekuji m.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.

Liška nedokáže přeskočit plot vysoký 2 metry. Nejvyšší zaznamenaný skok lišky byl 1,8 metru. Bude se tedy soustředit na podhrábání.

Zdroj: příběh Šelma liška obecná

Pěstování

Pokusy o její umělé pěstování byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné. Liška obecná je tržní houbou, to znamená, že je možné s ní v Česku obchodovat. Ročně se lišky obecné celosvětově prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě.

Zdroj: článek Houba liška obecná

Příběh

Ve svém příspěvku LIŠKA OBECNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pazdera.

Dobrý den je možné aby liška překonala 160 cm vysoké pletivo a zadávila 18 slepic a žádnou neodnesla?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Liška obecná

MYRTA OBECNÁ (Myrtus communis)

Myrta obecná představuje jeden ze 100 druhů této rostliny, která je, věřte – nevěřte, pozůstatkem třetihorní květeny! Volně v přírodě roste v celém Středomoří, najdeme ji také na Azorech a Madeiře. Dorůstá zde výšky 1 až 3 metrů. Pro svůj celkový atraktivní vzhled – kombinace drobných tuhých sytě zelených lístků a malých bílých nebo narůžovělých kvítků – a využití jako dekorace při svatbách, je hojně pěstována jako okrasný keř i v našich klimatických podmínkách.

Zdroj: článek Myrta

Příběh

Ve svém příspěvku ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.

Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Dobrý večer, chci se zeptat,ohledně povolení k chovu veverky.
Kde se to prosím vyřizuje? A co k tomu vše potřebují ! Děkuji za informaci.

Zdroj: příběh Žádost o chov veverek

Veverka obecná prodej

Pokud se někdo rozhodne zakoupit si a chovat veverku obecnou, je nutné si vyřídit příslušná povolení na krajském úřadě Odboru životního prostředí a výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je veverka obecná ohroženým druhem. Z rozhodnutí úřadu vám může plynout povinnost označit veverku čipem nebo jiným značením. Pokud si veverku koupíte domů již z povoleného chovu a vy ho ještě nemáte, musíte o povolení také požádat, protože vám jinak hrozí pokuta za porušení zákona.

Zdroj: článek Veverka

Fotografie lišky obecné z přírody

Tady si můžete prohlédnout nejen fotografie lišky obecné z přírody, ale i jak loví.

Zdroj: článek Šelma liška obecná

Zajímavosti o lišce obecné

• Značení teritoria probíhá v nočních hodinách.
• Značí močí a trusem.
• Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
• Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
• V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
• Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
• Pro myslivce je liška obecná přemnoženou zvěří.

Zdroj: článek Šelma liška obecná

Výskyt lišky obecné

Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje a v Africe včetně Zambie. Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v symbióze s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi. Roste od června do října, obzvlášť v srpnu a září. Plodnice lišky obecné bývají uspořádané do kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.

Zdroj: článek Houba liška obecná

Liška jedlá

Liška jedlá má žlutou až oranžovou barvu. Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý podklad. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň. Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk. Dužnina lišky obecné je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé houby pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě jako po pepři. Liška obecná obsahuje vitamín C, je bohatá na draslík a je nejbohatším zdrojem vitamínu D. Také obsahuje insekticidní látky, což souvisí s její odolností proti červivění.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška obecná.

Zdroj: článek Houba liška obecná

Počet svatebních koláčků

Přesný počet koláčků vám nikdo neřekne, ale důležité je u zvacích koláčků, aby obsah košíčků, do nichž se koláčky dávají, byl dostatečně plný a ne jen poloprázdný. Poloprázdný košíček působí rozpačitým dojmem.

Obecná poučka zní 5–8 kg svatebních koláčků cca pro 50 svatebních hostů. Ale záleží na velikosti vytvořených koláčků.

Zdroj: článek Svatební cukroví - recepty s obrázky

Veverka obecná

Hmotnost veverky obecné je 230 až 500 g. Má dlouhý huňatý ocas a boltce opatřené chvosty. Ocas je dlouhý 140 až 240 cm a slouží k jedinečné obratnosti v korunách stromů, což je pro veverku typické. Žije v korunách stromů, kde si blízko kmene staví kulovitá hnízda. Používá k tomu suché větvičky, trávu nebo zvířecí srst. Živí se hlavně plody a semeny.

Zde si můžete prohlédnout různé zbarvení veverek.

Zdroj: článek Veverka

Potrava lišky obecné

Liška obecná je v podstatě nenáročný tvor. Je to prostě všežravec. Sežere od mnoha druhů rostlin až po maso opravdu vše. Složení potravy záleží na podmínkách, kde se momentálně nachází. Třeba myší sežere až 20 denně. Co nesežere, zahrabává si na svá místa, zhruba 10 cm hluboko, a když potřebuje, tak se pro to vrátí. Složení potravy můžeme rozdělit asi takto:

• Myši, hraboši, veverky, pískomilové a jiní hlodavci tvoří většinu jídelníčku. K dispozici je mají ve dne i v noci.
• Ptáci i vodní ptactvo.
• Králíci patří také mezi její hlavní kořist.
• Žížaly, housenky, brouci jsou bohaté na proteiny, a proto jsou také velice důležité v jídelníčku lišky.
• Žáby, ještěrky a ryby.
• Zajíci, kachny divoké, koroptve polní – loví převážně jejich mláďata nebo oslabené dospělé kusy.
• Srnčí zvěř – ve vysokém sněhu uloví i dospělého jedince, ale převážně se soustředí na srnčata.
• Slepice, kachny domácí, husy domácí – loví je hlavně v období liščat, kdy mají zvýšenou spotřebu potravy.
• Třešně, švestky, maliny, borůvky – nesmí být kyselé.
• Mršiny – hledá podél silnic, i když obětí se může stát ona sama.
• Odpad – zbytky v okolí domů, ale i žrádlo pro kočky.

Zdroj: článek Šelma liška obecná

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Zdroj: článek Houba liška obecná

Liška obecná Vulpes vulpes

Popis

Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liška obecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.

Chování

Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.

Liščí nory

Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.

Rozmnožování

Liška obecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.

Zdroj: článek Šelma liška obecná

Octomilka obecná

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.

Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.

Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).

Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.

Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.

Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.

Zdroj: článek Jak zabít octomilky

Co je to Bofix

Přípravek Bofix proniká do rostlin přes listy, účinná látka je rychle translokována do vzrostlých vrcholů a kořenů. Účinek na plevele je patrný již za několik hodin po aplikaci. Dešťové srážky 2 hodiny po aplikaci neovlivní negativně účinek tohoto přípravku.

Bofix je vhodný na tyto rostliny: svízel přítula, ptačinec žabinec, heřmánkovec přímořský, rmeny, starček obecný, opletka obecná, konopice napuchlá, hluchavky, kopřiva žahavka, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, ohnice rolní, zemědým lékařský, lilek černý, lebeda rozkladitá, merlíky, pomněnka rolní, jitrocel kopinatý, pampeliška lékařská, sedmikráska chudobka, kopřiva dvoudomá, svlačec rolní, šťovíky, ostružiník ježiník, plevelné jeteloviny, pcháč oset.

Bofix obsahuje tři účinné látky – Clopyralid 20 g/l, Fluroxypyr 40 g/l, MCPA 200 g/l, které likvidují nejširší spektrum dvouděložných plevelů (například pampelišky, sedmikrásky, jitrocel, jetel). Aplikace nemusí být plošná, pokud není zaplevelen celý trávník. Obvykle stačí, pokud si rozmícháte – v koncentraci dle návodu – potřebné množství, naplníte jím ruční (třeba i litrový) postřikovač a jednotlivé plevele postříkáte individuálně.

Zdroj: článek Bofix