Budete udit masíčko? Pokud vám trošku zbyde, zkuste ho dát do sklenic a sterilizovat. Postup je jednoduchý a zajisté vám to bude chutnat. Takto připravené maso můžete používat i jinak než po studenu, třeba i k přípravě vařených jídel. Je to navíc velmi praktické, pořád máte něco při ruce k přípravě rychlé svačiny nebo večeře.
Konzervace uzeného masa
V dnešní moderní době, kdy má doma samozřejmě každý mrazák, je konzervace zamražením nejsnazší cestou ke konzervaci masa. Existují však i jiné způsoby konzervace, například sterilizace. Je to jeden z postupů, jak udržet maso dlouhou dobu v takovém stavu, aby umožňovalo další konzumaci nebo zpracování na různé masné výrobky. Velmi starým způsobem konzervace je pak uzení masa. Princip spočívá ve vystavení masa účinkům kouře. Kouř maso vysušuje a současně usazenou vrstvou chrání maso před napadením mikroorganismy. Uzené maso získává charakteristickou vůni i chuť, které jsou hlavním důvodem, proč se tato metoda stále používá. Poté je možné zavařit maso do sklenic, případně do konzerv. Tento způsob se využívá nejen u domácích uzenin, ale i přímo u masa, které můžeme zavařovat v horké vodě buď přímo syrové pouze s kořením, nebo rovnou sterilovat maso pečené. Pokud maso správně naložíte, což je velmi jednoduché, tak má výsledek opravdu úžasnou chuť. Takovou tu dobrou, masovou. Těžko to popsat, to se musí ochutnat. Maso není ani pečené, ale ani vařené. Doporučuji všem vyzkoušet. Navíc to má jednu velikou výhodu - nepotřebujete žádné extra vybavení. Pokud doma praktikujete třeba zavařování ovoce do sklenic, máte určitě všechno, co potřebujete.
Rady pro konzervaci uzeného masa
Při sterilaci je třeba dodržet určité zásady:
musíme dbát na naprostou čistotu víček, obalů, prkének a veškerého použitého nádobí;
uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;
teplota vody musí pro správnou sterilaci masa dosahovat nejméně 100 °C;
sterilizace uzeného masa probíhá minimálně 1 hodinu, po 24 hodinách sterilaci opakujeme;
po sterilaci uzeného masa necháme sklenice vychladnout a pečlivě zkontrolujeme, zda nám víčka dobře drží;
sklenice s masem ukládáme v chladu a temnu;
datum spotřeby je nejdéle do 2 měsíců;
po otevření zkontrolujeme nezávadnost masa, jakýkoli zápach je na škodu, takové maso nekompromisně vyhodíme.
Rychlosoli se přidávají do uzenin. Rychlosůl je označení pro dusitanovou směs, která se používá k nakládání masa určeného k dalšímu zpracování (na výrobu salámů, klobás, konzerv a tak dále). Rychlosůl stabilizuje chuťové vlastnosti a vůni výrobků a je zodpovědná za růžové zbarvení uzenin. Rychlosůl je dusitan draselný s dusičnanem sodným v poměru 2 : 5.
Praganda je dusitanová rychlosůl používaná především při nakládání masa na uzení, vaření nebo další zpracování. Jejím hlavním účelem je stabilizace barvy, chuti a mikrobiální bezpečnosti masa.
V praxi se Praganda používá při domácím uzení, výrobě šunky, klobás a dalších uzenářských výrobků. Díky obsahu dusitanů zajišťuje typické růžové zbarvení masa, chrání tuky před oxidací a zároveň brání růstu nežádoucích bakterií. Pokud se používá správně a v doporučeném množství, plní technologickou funkci, kterou běžná kuchyňská sůl neumí.
Jaký je rozdíl mezi Pragandou a obyčejnou solí
Hlavní rozdíl je v obsahu dusitanů, které běžná kuchyňská sůl neobsahuje. Právě dusitany způsobují vybarvení masa a zrychlují proces proležení.
Při použití obyčejné soli maso po tepelné úpravě zešedne a chuť je plošší. Praganda naopak zajišťuje typickou uzenou barvu a aroma. Rozdíl je patrný nejen vizuálně, ale i chuťově. Použití obyčejné soli je možné, ale vyžaduje delší čas nakládání a jiný výsledek.
Kolik Pragandy se dává na kilogram masa
Doporučené dávkování Pragandy je 20–25 g na 1 kg masa v závislosti na druhu masa a zvoleném postupu.
Pro domácí uzení se doporučuje držet spodní hranici dávkování. Vepřové maso se běžně solí 22–25 g/kg, hovězí a skopové 25–27 g/kg. Překračování těchto hodnot nepřináší lepší chuť, ale zvyšuje riziko přesolení a vyššího příjmu dusitanů.
Jak připravit lák z Pragandy
Lák z Pragandy se připravuje rozpuštěním soli ve vodě o přesně dané koncentraci, nejčastěji 8–16 %.
Pro běžné domácí nakládání se používá lák o koncentraci 8–11,5 %. To znamená 80–115 g Pragandy na 1 litr vody. Silnější 16% lák se používá u specifických postupů. Lák musí být vždy vychlazený na cca 4 °C a maso v něm musí být zcela ponořené bez přístupu vzduchu.
Jak dlouho se maso nakládá do Pragandy
Doba nakládání masa do Pragandy je obvykle kolem 14 dnů, v závislosti na velikosti kusu a způsobu solení.
Menší kusy masa se prosolí rychleji, větší kusy, jako jsou šunky nebo kýty, potřebují delší čas. Teplota skladování by měla být stabilně kolem 4 °C. Příliš krátká doba vede k neproleženému středu, příliš dlouhá k přesolení.
Je Praganda zdraví škodlivá
Praganda obsahuje dusitan sodný (E250), který je ve vyšších dávkách toxický, ale v potravinářství je používán v přísně regulovaném množství.
Při dodržení doporučeného dávkování je riziko pro zdravého dospělého člověka nízké. Riziko vzniká především při nadměrné konzumaci uzenin nebo při špatném dávkování. Malé děti do tří let by uzeniny s&
Jedná se o koření ze semen rostliny Cuminum cyminum, česky šabrej kmínovitý. Patří do čeledi miříkovitých. Rostlina má prastarý původ – byla používána už ve starém Egyptě či Řecku. Jako perličku lze uvést informaci, že ve starém Římě koření užívali studenti, aby měli bledé tváře, a pak kvůli tomu, že vypadali vyčerpaně a nemocně se mohli „ulít“ z výuky. Římský kmín má svůj původ ve východním Středomoří, v severní Africe a Pákistánu.
Římský kmín pochází tedy z šabreje kmínovitého, který vyrůstá do výšky 25 cm. Malá semínka připomínají běžný kmín, ale mají světlejší barvu a jsou více hořká. Semínka bývají rovná a spíše šestihranná než hladká. Rostlina má bílé či růžové květy, které vyrůstají na začátku léta. Listy jsou tmavě zelené.
V současnosti se vyskytuje v celé oblasti Středozemního moře, kde je hodně rozšířen (dává se do uzenin italského typu). Můžeme na něj narazit i v bývalých zemích Sovětského svazu pod názvem zira. Je součástí jídla známého u nás jako pilaf. Je běžnou součástí i indické kuchyně (zde se kombinuje s koriandrem). Je v podstatě rozšířen po celém světě – v Indonésii se mu například říká djintan.
Tento druh bývá označován za velmi dobrý přírodní prostředek proti zažívacím problémům, jako je nadýmání či plynatost a jiné. Proto se stejně jako náš kmín přidává k masům, aby napomáhal lepšímu trávení. Také povzbuzuje chuť k jídlu a zlepšuje prokrvení. Pomáhá mírnit úporný kašel.
Má ostrou, hořkou a pronikavou chuť, která podtrhne chuť ostatních koření. Pokud to s ním ovšem přeženeme, tak přehluší chuť celého pokrmu. Ne nadarmo je součástí kari koření. Zde platí dvojnásob: dobrého pomálu. A konečně za třetí, má výrazně světlejší zabarvení než kmín klasický.
Římský kmín má v kuchyni mnoho využití. Často je součástí zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Dále se s ním mohou, ale opravdu přiměřeně, ochucovat polévky a dušená jídla. Římský kmín se používá při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Užitečný je i jako součást kysaného zelí. Vůně římského kmínu se zvýrazní, pokud se koření nejdříve opraží a následně rozdrtí.
Vejce lze samostatně připravovat jako vařená na tvrdo, na měkko, na hniličku, jako míchaná vejce (na cibulce nebo se slaninou), sázená vejce (volská oka), ztracená vejce (vařená v osolené octové vodě), jako vaječné omelety (s přídavkem zeleniny, uzenin, hub, sýrů a podobně). Vejce jsou důležitou součástí piškotových, kynutých, třených i odpalovaných těst, je to jedna za složek známého trojobalu, zalévají se jimi zapékané pokrmy, přidávají se do nádivek, knedlíků, lívanců, palačinek, svítků. Ve studené kuchyni se používají na obložené mísy, chlebíčky, jednohubky, pomazánky, saláty. Bílky se pak používají ke spojování mletých mas, potírání koláčů před tím, než se dají do trouby, připravuje se z nich sníh a polevy. Čerstvé žloutky se používají ke zjemňování polévek a omáček, připravuje se z nich majonéza a dressingy a šodó. My se dnes v našem článku zaměříme pouze na vajíčkovou pomazánku a nabídneme i tradiční recept na vajíčkový salát.
Původní obyvatelé Střední Ameriky znali toto koření dávno před příchodem evropských dobyvatelů. Kořenili jím například čokoládu. Pěstuje se především ve všech oblastech tropické Ameriky, zejména na pobřeží ostrova Jamajky. Nové koření má palčivou, ale příjemně kořennou chuť. Prý v sobě spojuje chuť a vůni nejoblíbenějších koření: pepře, hřebíčku, skořice i muškátového ořechu. Do střední Evropy se toto koření dostalo poměrně pozdě, až počátkem 17. století. Bylo tedy oproti již dříve známým druhům exotických koření nové a přišlo také z Nového světa, proto se mu u nás dostalo názvu „nové koření“. Pro jeho velkou oblibu v Anglii se mu také často říká „anglické koření“, nebo podle země původu též „jamajský pepř“. Nové koření se používá do uzenin, při konzervaci masa, v kuchyni do omáček a do polévek, při marinování ryb, do směsí celého i mletého koření, tvoří aromatizující esenci v likérnictví, parfumérii i v lékařství.
První příprava chleba sahá mnoho let, spíše několik tisíců let do časů před naším letopočtem. V dřívějších dobách se lidé živili lovem a úpravou různé zvěři, tuto obživu později vystřídala úprava a zpracování obilovin a půdních plodin, které v dnešní moderní době nazýváme zemědělstvím. Společně s touto změnou přišla také první zmínka o výrobě chleba. Samozřejmě si ani zdaleka nemůžeme představit dnešní kynutý chléb doplněný různými semínky, kostkami uzenin a podobně. Ale vlastně už v těch dávných dobách se postupně výroba chleba zdokonalovala a upravovala dle daných možností, chutí a fantazie. A kam až celý tento vývoj dokráčel? Vlastně stále ještě kráčí. Dnes a denně na pultech v obchodech můžete vidět další a další nové druhy chleba z různých surovin a se spoustou přísad. Chléb si dnes pořídíte v každém obchodě s potravinami, ale možná právě vy dáváte přednost domácí výrobě a ozkoušeným či novým receptům...
Kardamom je poměrně drahé koření (v porovnání s ostatními, u nás běžně používanými a dostupnými kořeními). V kuchyních střední Evropy není kardamom zatím příliš známý a využívaný, ovšem v těch orientálních na něj kuchaři vyloženě spoléhají. My se s ním můžeme setkat ve směsích koření, například ve směsi kari nebo garam masala. V současnosti patří kardamom mezi nejdražší (konkrétně třetí nejdražší) dovážená koření v České republice.
Kardamom se používá k ochucení kávy a čaje či k prohloubení jejich chuti. Přidává se též do vánočního pečiva, do oblíbených perníků, ovocných zákusků, džemů a kompotů.
Semena kardamomu se používají jako koření při výrobě uzenin, v pekařství a při přípravě pokrmů v domácnostech. Silice kardamomu se uplatňuje v potravinářském průmyslu při výrobě perníku, cukrovinek a čokolády, dále v likérnictví, v tabákovém průmyslu a ve voňavkářství.
Gurmáni vědí, že kardamom propůjčí zajímavou chuť i šťavnatým steakům a zvýrazní přednosti mletého masa, masových vývarů i pikantních omáček.
Co se týče účinných látek, kardamom obsahuje celou řadu éterických olejů (cineol, pinen, geraniol a jiné), karboxylové kyseliny (olejovou, linolovou, palmitovou a stearovou) a vitamíny (thiamin, riboflavin a niacin). Semena kardamomu obsahují i velké množství bílkovin, tuků a sacharidů (včetně škrobu). Využívá se oddenek, plody a semena, případně éterický olej z nich připravený.
Kardamom má pozitivní vliv na zažívání (mimo jiné bojuje proti žaludečním potížím, například proti pálení žáhy), je považován za afrodiziakum, tonizuje, má antiseptické a diuretické účinky. Rozkousání několika kardamomových semen značně zklidňuje nervovou soustavu. Kardamovník přidaný do mléka neutralizuje jeho schopnost vytvářet hlen a zanášet tak organismus. Vzhledem k tomu, že kardamom vylučuje z těla jedy z alkoholu, pomáhá i při opilosti a kocovině. Podle ajurvédské a čínské medicíny má kardamom ohřívací a sladkou „povahu“, a proto podporuje oběh energie čchi. (Nesprávně kardamon)
Dusitan sodný (E250) je látka, která vyvolává nejvíce otázek. Je pravda, že ve vysokých dávkách je toxický. V potravinářství se však používá v přesně stanovených množstvích.
Rizika vznikají především při:
dlouhodobé nadměrné konzumaci uzenin,
překračování doporučeného dávkování,
nevhodném skladování.
Malé děti do tří let by uzeniny s dusitany neměly konzumovat. U dospělých osob je při dodržení dávkování riziko nízké.
Římský kmín je v kuchyni velice oblíbený. Nejvíce jej uznává indická a mexická kuchyně, kde je přísadou snad všech pokrmů a přidává se i do směsi kari koření. Stejně tak je součástí směsi koření zvané garam masala (v ní je ještě koriandr, kardamom, černý pepř, hřebíček, skořice, muškátový květ a bobkový list). Často se přidává do zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Mohou se s ním ochucovat polévky a různá dušená jídla. Používá se i při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Stejně jako kmín klasický je vhodný k přidání do kysaného zelí.
Nejlepší je používat celá semena. Pokud potřebujete přesto kmín nadrtit, doporučujeme provést to až těsně před vařením – silice totiž na vzduchu rychle vyprchávají. Chuť kmínu římského lze zvýraznit krátkým opražením na oleji a až potom jej rozdrtit. Římský kmín má jinou chuť i vůni než klasický kmín a je nenahraditelný.
V tomto receptu se používá jelení maso. Recept je ale strukturovaný tak, že maso můžete nahradit jakoukoliv zvěřinou. Je jen na vás, zda si chcete připravit jelení klobásu, srnčí klobásu nebo klobásu z divočáka.
Ingredience
Na 1 kg divokých klobás:
600 g zvěřiny např. rameno, krk, břicho;
400 g pruhovaného vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
20 gramů kuchyňské soli;
3 gramy pepře;
1 g muškátového květu;
2 gramy kmínu;
1 g bobule jalovce;
0,5 g bobkového listu;
1 g nového koření;
2 gramy majoránky;
0,5 g hřebíčku.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Mlýnek na koření / hmoždíř;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Šicí jehla nebo párek;
Přírodní střívka
K plnění klobásy potřebujete přírodní střívka ráže 28/30 nebo ovčí střívka ráže 20/22, podle toho, jak velkou chcete mít velkou klobásu ze zvěřiny.
Postup
Maso a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku.
Koření najemno umeleme.
K masu přidáme koření a vše spolu promícháme.
Nyní promíchejte a hněťte mleté maso asi 3 minuty. To vytvoří dobré spojení a zabrání tomu, aby se vaše klobása rozpadla, když ji nakrájíte.
Natáhněte střívko na plnič klobásy a pomalu spusťte hmotu do střívka. Jakmile hmota dorazí do střeva, můžete konec zauzlovat.
Masovou směs naplňte do střívek.
Zakruťte je. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše klobása. Je důležité, abyste se otočili opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Váš jelení klobása je hotová. Přeji hodně zábavy při její výrobě!
Jsou zde dvě varianty telecí klobásy. Je tedy jedno, zda preferujete uzeninu hrubou nebo jemnou. Je tu něco pro každého.
Ingredience
Na 1 kg telecí klobásy:
500 g telecího masa (plec/krk);
400 g vepřového bůčku;
100 g slaniny vepřové panenky.
Koření na kg masa:
20 gramů soli;
1 g pepře;
1 g muškátového květu;
0,5 g nového koření;
0,2 g kardamomu;
trochu nastrouhané citronové kůry.
Pro jemnou variantu potřebujete také:
10 - 15 % hmoty mraženého mléka (tedy pokud děláte 1 kg masa, tak 100 - 150 ml).
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Mlýnek na koření / hmoždíř;
Plničku uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Přírodní střívka vepřová ráže 28/30.
Postup
Maso nakrájejte na kousky velikosti mlýnku. Velikost můžete upravit podle toho, jak velký máte mlýnek na maso.
Nyní rozdrťte koření na jemný prášek.
Na kousky masa přidejte koření a citronovou kůru a dobře vetřete.
Maso necháme asi 1 hodinu zamrazit v mrazáku.
Nyní maso umelte. Použijte 3mm děrovaný kotouč.
Směs mletého masa několik minut dobře prohněteme. Hnětení dodá masu potřebnou vazbu.
VOLITELNĚ: Pokud chcete udělat jemnou klobásu, vložte hmotu do kuchyňského robotu/kráječe a postupně přidávejte zmražené mléko.
Naplňte svou masovou hmotu do střívek. K tomu natáhněte střívko na roh plničky a pomalu naplňte dostatečným tlakem.
Teď je zakruťte. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše telecí klobása. Je důležité, abyste se otočili opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Nyní je vaše telecí klobása hotová. Užijte si je.
Telecí klobásu lze skladovat v lednici asi 3 dny. Můžete je také dokonale zamrazit. Pak to trvá mnohem déle. Neztrácí chuť. Případně je můžete povařit při 85 stupních a poté je uložit na pár dní do lednice.
Originální norimberské klobásy poznáte podle jedinečného vzhledu a hmotnosti. Jsou dlouhé asi 7 - 9 centimetrů a váží mezi 20 g a 25 g. Téměř na prst dlouhé a na prst tlusté, díky čemuž jsou ve srovnání s jinými klobásami poměrně malé.
Název Nürnberger Bratwurst je chráněným zeměpisným označením a smí být použit pouze v případě, že klobása byla také vyrobena v Norimberku. Jakmile si norimberský Rostbratwurst uděláte doma, pokud nebydlíte v Norimberku, stane se z něj Rostbratwurst v norimberském stylu.
Ingredience
Na 1 kg norimberských párků:
600 g vepřové plece nebo krkovičky;
400 g vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
19 gramů soli;
2 gramy pepře;
1 g bílého pepře;
4 gramy majoránky;
1 g muškátového květu;
0,5 g nového koření.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso.
Mlýnek na koření / hmoždíř. Nejlepším způsobem mletí koření je mlýnek na koření . Případně je vhodná i malta. Nebo můžete použít již mleté koření. Doporučuji si je brousit sami.
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř. Potřebujete to, abyste dostali masovou hmotu do střeva. Pro začátek funguje i plnicí nástavec pro váš mlýnek na maso nebo ruční plnicí trychtýř.
Přírodní střívka. K plnění klobásy potřebujete ovčí střívka ráže 20/22.
Šicí jehla nebo párek. Jehlu potřebujete, pokud se při plnění dostal do klobásy vzduch.
Ke kroucení potřebujete ovčí provázek ráže 20/22.
Postup
Vepřovou plec a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku. Velikost můžete upravit podle toho, jak velký máte mlýnek na maso.
Nyní rozdrťte koření na jemný prášek.
Na kousky masa přidejte koření a dobře je vetřete.
Maso necháme asi 1 hodinu zamrazit v mrazáku.
Nyní maso umelte. Originální norimberský Rostbratwurst má jemné až hrubé zrno. Proto k tomu použijte nejmenší děrovaný kotouč (3 mm).
Směs mletého masa několik minut dobře prohněteme. Hnětení dodá masu potřebnou vazbu.
Naplňte svou masovou hmotu do střívek. K tomu natáhněte střívko na roh plničky a pomalu naplňte mírným tlakem. Zde musíte být velmi opatrní, jinak klobásy rychle příliš zhoustnou.
Teď je zakruťte. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše Norimberská klobása. Je důležité, abyste je otočili vždy opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu. Norimberské Rostbratwurst se tradičně pohybují mezi 7 a 9 cm.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Zavařování klobás je ideální způsob, jak vytvořit trvanlivou zásobu kvalitních uzenin. Sterilizace prodlouží trvanlivost až na několik měsíců, zachová chuť, usnadní skladování a umožní mít při ruce hotovou surovinu pro rychlý oběd či večeři. Navíc je to metoda využívaná našimi babičkami, která se osvědčila po generace.
