VÝROBA VEPŘOVÉ KONZERVY RECEPT a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Vepřové maso ve vlastní šťávě je tradiční domácí ruční výrobou. Takto připravené maso je výborné k přípravě dalších pokrmů, ideálně se hodí pro přípravu „rychlého oběda“. Vepřové maso je šťavnaté a povětšinou libové. V tomto článku se dozvíte užitečné rady.
Recepty z vepřového masa ve vlastní šťávě
Co uvařit z vepřovékonzervy?
Ingredience: vepřové maso – bůček, plecko; sůl (na kávovou nebo čajovou lžičku se vejde 6–15 g, takže raději 1,5 % soli; to znamená na 1 kg masa 15 g soli), zavařovací sklenice a víčka (narážecí Omnia, šroubovací Twist)
Víčka, to je problém, všude se dočtete, že se mají používat narážecí víčka Omnia s červeným těsněním, ale na nich je napsáno nepoužívat na potraviny s olejem a tukem. Vhodnější jsou Twisty s bílým těsněním. Gumička je s vroubkem.
Varianta 1
Postup: Syrové maso nakrájet na kostky, vložit do sklenic. Přidat nahoru 1,5 % soli. Nepřidávat vodu nebo přidat jen trochu vody. Maso vodu pustí, tak ať vám to nepřeteče do hrnce, ve kterém budete vařit, pak je vše mastné. Můžete přidat cca 50 ml vody.
Vařit v hrnci s vodou do 3/4 sklenic 2–3 hodiny. Sklenice nechat stát při pokojové teplotě. Za 48 hodin vařit 1–2 hodiny. Proč vařit 2x a ještě s odstupem 2 dnů? První vaření ničí bakterie, druhé vaření ničí bakterie, které přežily to první vaření; dělá se to vlastně jen kvůli jedné bakterii Clostridium botulinum.
Pozor, maso (živočišná bílkovina a živočišný tuk) není zelenina nebo ovoce (sacharidy), ty lze sterilovat snadno.
Skladujte ideálně do 10 °C. Možno i v lednici.
Varianta 2
Postup: Maso péct 7 hodin při 130 °C nebo vařit v pomalém hrnci, případně pomalu vařit v tlakovém hrnci. Potom zavařit. Ve druhé variantě je více sádla než ve variantě č. 1. Maso se peklo přikryté, jen ve vodě, kterou pustí po posolení.
Proč zavařovat maso? Pro někoho je to vzpomínka na dětství – když byla u babičky zabijačka a maso se dávalo do plechovek a do sklenic. Jiný je rád, že má opravdovou masovou konzervu – 98,5 % masa s 1,5 % soli. Hlavně je to ale chuťovka – dlouhým vařením ve skle získává maso (syrové i předtím upečené) zcela jedinečnou, zesílenou chuť a je důkladně sterilované.
No a co uvařit z takové vepřovékonzervy? Zkuste například rizoto nebo stačí maso pouze ohřát a doplnit knedlíkem a špenátem. Nebo si ho jen namažte na čerstvý chleba.
Zavařování vás samozřejmě musí bavit a musíte na něj mít čas. Podobnou věc si dnes můžete i koupit (ale určitě ne na každém rohu). V některých obchodních řetězcích lze pořídit dobré maso ve sklenici za velmi dobrou cenu.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
Ingredience: 50 g anglické slaniny, 2 cibule, olej, 4 konzervy sterilizovaných fazolí, sůl, 3 lžíce hladké mouky
Postup: Na oleji opražíme nadrobno nakrájenou cibulku, zasypeme moukou. Tuto cibulovou jíšku zalijeme studenou vodou a pečlivě rozmícháme. Poté přidáme fazole z konzervy a provaříme. Nakonec vmícháme nadrobno nakrájenou a osmahnutou slaninu a polévku dochutíme solí a polévkovým kořením. Podáváme s tmavým pečivem.
Postup: Na oleji opražíme nadrobno nakrájenou cibulku, zasypeme moukou. Tuto cibulovou jíšku zalijeme studenou vodou, pečlivě rozmícháme a přidáme kostku bujónu. Poté přidáme fazole z konzervy a provaříme. Nakonec vmícháme nadrobno nakrájenou a osmahnutou slaninu a polévku dochutíme solí a polévkovým kořením. Polévku z červených konzervovaných fazolí podáváme s tmavým chlebem.
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Ingredience: 500 g mletého hovězího masa, 300 g mletého vepřového masa, 60 ml extra panenského olivového oleje, 2 mrkve (nadrobno nakrájené), 1 cibule (nadrobno nakrájená), asi 1,5 cm silný plátek celeru, 2 konzervy loupaných rajčat (každá o váze asi 400 g), 2 stroužky česneku (oloupané a rozdrcené), 500 ml červeného vína, 200 ml hovězího vývaru, muškátový oříšek, snítka čerstvého rozmarýnu, sůl a čerstvě namletý černý pepř, parmazán
Postup: Předehřejte troubu na 180 °C. Nejprve připravte masové ragú. V pánvi rozpalte trochu olivového oleje a osmahněte na něm cibuli spolu s jemně nastrouhanou mrkví a celerem. Restujte, než bude zelenina měkká a dozlatova orestovaná. Trvá to přibližně 15 minut. Přidejte česnek s rozsekaným rozmarýnem a restujte ještě další dvě minuty. Do základu přidejte oba druhy mletého masa a pokračujte ve vaření, dokud se nevyvaří všechna šťáva. Směs podlijte polovinou červeného vína, zamíchejte a vařte přibližně 35 minut. Jakmile se víno vyvaří, přidejte rajčata z konzervy a hovězí vývar. Nezakryté vařte další 1,5 hodiny. Pokud je třeba, podlijte směs trochou vody. Dle chuti osolte a opepřete.
Nyní se pusťte do přípravy bešamelové omáčky. Do středního rendlíku dejte mléko a přidejte bobkový list. Cibuli rozkrojte na dvě půlky, zapíchněte do ní hřebíčky a přidejte ji do rendlíku k mléku. Mléko přiveďte téměř k bodu varu a na mírném plamenu vařte přibližně 5 minut. Nechte vychladnout. V druhém rendlíku si připravte jíšku. Rozpusťte máslo, přidejte mouku a za neustálého míchání vařečkou restujte přibližně 30 vteřin. Takto připravenou jíšku odstavte z ohně a přidejte do ní přecezené mléko. Míchejte tak dlouho, až bude mouka v mléce kompletně rozpuštěná. Vraťte rendlík zpět na plotnu a za stálého míchání vařte přibližně 4 minuty, dokud omáčka nezhoustne. Snižte plamen na minimum a vařte asi 20 minut. Jakmile je omáčka lesklá a hladká, přidejte do ní muškátový oříšek a dochuťte solí a pepřem.
Připravte si zapékací mísu nebo pekáček, do kterého budete jednotlivé vrstvy skládat. Nejprve je třeba povařit lasagne v osolené vodě s kapkou oleje. Po chvilce je zchlaďte studenou vodou, abyste zastavili proces jejich „měknutí“. Dno zapékací nádoby potřete připraveným bešamelem, na něj vyskládejte vrstvu lasagní a nakonec potřete vrstvou masového ragú. Postup opakujte tak dlouho, dokud nespotřebujete všechny ingredience. Poslední vrstvu tvoří lasagne, rajčatové ragú a bešamel. Na závěr přidejte na vrstvu bešamelu strouhaný parmazán. Zapékací nádobu uložte do trouby na 30–45 minut. Povrch lasagní musí být krásně zlatavý, ale ne spálený!
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Výroba domácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výroba domácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Zavařené jídlo (zavařit jídlo, zavařená jídla) se hodí na dovolenou, na cesty do kamionu, nebo i v případě, že máte na přípravu oběda či večeře málo času. Zavařená domácí jídla jsou chutná a výhodou je jejich rychlá příprava.
Doporučení:
Zjistit, o jaké konzervy bude na dovolené opravdový zájem.
Poohlédnout se v knihovničce (pra)rodičů po starší literatuře s tematikou domácího konzervování (změnil se tvar sklenic, ale zásady zůstaly stejné).
Nastudovat příznaky botulismu a první pomoci při podezření.
Naprosto čisté zavařovací sklenice.
Ideálně úplně nová, nepoužitá, ale propařená víčka.
Dvojí sterilizace varem (po dva dny za sebou jdoucími).
Maso nejdřív takzvaně „předdělat“.
Do polotovaru nepřidávat mléko ani mouku.
Pokud charakter konzervy dovolí, po otevření převařit.
Bezpečnostní opatření raději předimenzovat než podcenit.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Do rozpáleného oleje na pánev dejte nadrobno pokrájenou cibuli (jednu červenou a jednu bílou), až bude dorůžova opečená, tak přidejte domácí klobásu pokrájenou na tenká půlkolečka a řádně opečte.
Přisypte trochu sladké a špetku pálivé papriky, promíchejte a vsypte do pánve obsah konzervy tmavých fazolí v pikantním nálevu, zároveň se sterilovanou kukuřicí.
Poté přidejte ještě několik lžic rajského protlaku, prohřejte a zastříkněte červeným sudovým jihomoravským vínem a rozdrobte půl kostky vývaru. Opět provařte a nakonec hustě zasypejte naťovou zelenou cibulkou, pokrájenou na tenká kolečka.
Na talíři ozdobte zelenou bylinkovou natí a kolečkem citronu.
Směs můžete podávat v tortille nebo s chlebem (toast nebo topinka), vhodná je i vařená rýže, americké nebo v troubě pečené brambory. Použijete-li tortilly, můžete je přelít zakysanou smetanou.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Vepřovou plec očistěte, opláchněte, osolte a opečte na oleji. Opečené maso vyjměte, na tuku osmahněte cibulku nakrájenou na plátky, přidejte mletou papriku a zalijte asi 400 ml vody. Vraťte maso a za občasného obracení a přelévání duste do měkka, poté ho vyjměte. Z másla a mouky připravte světlou jíšku, kterou vmíchejte do omáčky, přidejte ještě asi 400 ml vody a mléko a vařte za občasného míchání alespoň 20 minut. Ke konci přidejte do omáčky smetanu pro zjemnění a dochuťte solí a pepřem. Maso nakrájejte přes vlákno na plátky, naservírujte na talíř a přelévejte omáčkou. Jako příloha se k vepřové pleci na paprice hodí rýže, těstoviny nebo houskové knedlíky.
Vepřová plec pečená
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti s kůží
15 g hladké mouky
kmín
sůl
Postup:
Vepřovou plec omyjte, osolte a okmínujte, vložte do pekáče kůží dolů, podlijte trochou vody a vložte do trouby vyhřáté na 200 °C. Maso pečte asi 60 minut, občas ho přelijte vzniklým výpekem, v případě potřeby podlijte trochou vody. Maso by mělo být upečeno dozlatova. Po hodině pečení plec otočte kůží nahoru, tu pokrájejte na proužky a vložte zpět do trouby, aby byla křupavá. Předtím než vložíte pekáč zpět do trouby, slijte část výpeku pro vytvoření šťávy. Výpek dejte na pánev, zaprašte trochou mouky a osmahněte, zalijte trochou vody a vařte asi 20 minut. Na konci šťávu dochuťte solí. Dopečené maso pokrájejte na plátky, podávejte přelité šťávou. Vhodnou přílohou k tomuto pokrmu budou různě upravené brambory či bramborové, chlupaté nebo houskové knedlíky, doplněné dušeným zelím, špenátem či kapustou.
Vepřová plec na smetaně
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti
3 cibule
500 ml smetany
150 ml oleje
100 g hladké mouky
kmín mletý
paprika sladká mletá
pepř mletý
sůl
Postup:
Cibuli nakrájejte na kostičky a společně s kmínem nechte zesklovatět na oleji. Přidejte omytou a na kostky pokrájenou vepřovou plec. Maso osolte, opepřete a zprudka osmahněte, aby se zatáhlo, přidejte sladkou papriku, promíchejte a zalijte asi 1 litrem vody. Přiklopte pokličkou a nechte alespoň 30 minut dusit, do poloměkka. V nádobě si rozmíchejte smetanu s moukou a za stálého míchání ji p
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Vepřové koleno je v české kuchyni při přípravě pokrmů velmi oblíbené. Vepřové koleno je narůžovělé někdy až tmavočervené, s trochou tuku.
Nejlepší maso je ze 7–10měsíčních kusů o váze 80–110 kg. Protože vepřové maso obsahuje větší množství tuku, má větší energetickou hodnotu než ostatní druhy masa. Je také hůře stravitelné.
Vepřové koleno lze tepelně upravovat různými způsoby, ať už vařením, pečením, nebo uzením.
Rozlišujeme vepřové koleno přední a zadní. Přední koleno je menší s menším množstvím masa a je vhodné spíše na vaření. Zadní koleno je odděleno těsně u kýty, takže obsahuje více masa, je kvalitnější a chutnější. Vhodnou tepelnou úpravou je pečení nebo uzení. Zadní koleno se také někdy nazývá jako šunkové.
Vepřová kolena se prodávají většinou nevykostěná a cena se u předního kolena pohybuje okolo 60 korun za kilogram, u zadního kolena pak kolem 75 korun za kilogram.
Vepřové koleno se anglicky řekne roasted pork knee.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Ingredience: 1 kg hodně libového bůčku s kůží (nebo bůček napůl s pleckem), 1,9 dkg rychlosoli (Praganda)
Postup: Maso nakrájíme na kousky velké asi 1,5 x 1,5 cm, přimícháme sůl, kterou si přesně navážíme. Dobře rukama propracujeme a naplníme do skleniček. Otřeme okraj, dobře zavřeme a dáme vařit do vody (úplně potopené). První den vaříme od doby varu 2 hodiny. Do druhého dne necháme skleničky v hrnci.
Druhý den vaříme maso od doby varu 1 hodinu. Po mírném zchladnutí vody skleničky vyndáme a uložíme je do sklepa nebo do spíže. Když konzervu nebudete připravovat jenom z libového masa, tak se vytvoří dobrý rosol. Také si můžete v troubě na dovolenou připravit zavařené pečené maso.
Ze 4 kg masa získáte asi 7 zavařovacích sklenic o obsahu 720 ml. Co je důležité, nezapomeňte dát správný poměr soli k masu, aby nedošlo k přesolení a znehodnocení, takto byste mohli sterilované vepřové maso vyhodit.
Zavařené maso je dobré s chlebem, můžete z něj připravit rizoto, směs na těstoviny nebo si ho dát k bramborám.
Ingredience: rýže, 1 cibule, 2 vepřovékonzervy koupené nebo 1 domácí, lahůdková paprika, sůl, 1 hrášek v konzervě, česnek čerstvý (může být sušený)
Postup: Dáme vařit rýži. V hrnci osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme konzervu, papriku, podle chuti česnek a mícháme, než se konzerva naprosto rozmíchá a pustí šťávu. Přidáme postupně k hotové rýži a vše ještě pořádně promícháme, dáme hrášek a podáváme. Cibule není podmínkou.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do
Celou větší kost, která vám zůstane po vykostění vepřové kotlety nebo krkovice, dejte vařit do vroucí osolené vody v tlakovém hrnci. Vařte zhruba 45 minut, maso by mělo jít po uvaření snadno obrat od kosti. Dejte vařit vodu na rýži. Mezitím oberte maso a větší kousky pokrájejte. Varnou rýži uvařte podle návodu na obalu. Do kastrolu nalijte na dno vývar z kostí, osolte, opepřete, přidejte obrané maso a prohřejte. Je-li vývar slabý, přidejte necelou lžičku oleje. Potom vmíchejte uvařenou rýži a nakonec přidejte dobře propláchnutý a okapaný sterilovaný hrášek. Vepřové rizoto ještě jednou opatrně promíchejte a servírujte na talíře úhledné kopečky.
Červené rizoto s vepřovým masem
Suroviny:
250 g vepřové pečeně/kotlety
2 velké hrnky sypané rýže
sáček mražené zeleniny
100 g eidamu
1 lžíce červené papriky
1 cibule
1 lžička soli
1 lžička grilovacího koření
pepř
1 lžíce oleje
1 dl vody
1 lžíce másla
Postup:
Vepřové maso nakrájejte na malé kostičky, ty smíchejte s grilovacím kořením, solí a pepřem. Na rozpáleném oleji orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte maso, orestujte, a až se zatáhne, přidejte lžíci oleje, sáček mražené zeleniny, lžíci červené papriky a 1 dl vody. Duste pod pokličkou asi 20 minut a mezitím si připravte rýži. Na lžíci másla restujte asi 3 minuty 2 hrnky rýže, poté přidejte 3 hrnky vody (vody se vždy dává 1,5násobek rýže), osolte a vařte do doby, než bude z rýže kaše a voda bude vyvařená. Rýži přikryjte pokličkou a vložte do trouby vyhřáté na 180 stupňů, a to na 12 až 15 minut. Jakmile bude rýže hotová, smíchejte ji s podušeným masem a dozdobte nastrouhaným eidamem.
Klasické rizoto s vepřovým masem
Suroviny:
400 g vepřového masa
1 lžíce olivového oleje
1 cibule
1,5 l masového vývaru (asi 500 ml na vepřové maso, 1 l na rýži)
50 g másla
350 g rýže
1 plechovka hrášku
sůl
mletý pepř
4 lžíce strouhaného parmezánu
Postup:
Rozehřejte pánev a na lžíci olivového oleje nechte zesklovatět najemno nakrájenou cibuli. Přidejte na menší kousky nakrájené vepřové maso, osolte, opepřete a nechte maso zatáhnout. Poté zalijte vývarem, přiklopte poklicí a nechte vařit tak dlouho, doku
Postup: Na pánvi orestujeme na kostičky nakrájenou slaninu a klobásu, přidáme na půlkolečka nakrájenou cibuli, zpěníme, nasypeme červené fazole buď z konzervy, nebo namočené a uvařené ve slané vodě, kukuřici, na větší kousky nakrájenou kapii, rajčata.
Dochutíme solí, pepřem, chilli, mletou paprikou. Prohřejeme, promícháme a podáváme. Na talíři ozdobíme zakysanou smetanou. Jako příloha je vhodný čerstvý chléb. Můžeme přidat i na nudličky nakrájené restované vepřové nebo hovězí maso. Posypat můžeme nahrubo nastrouhaným sýrem (kdo má rád sýr).
