Zavařené jídlo (zavařit jídlo, zavařená jídla) se hodí na dovolenou, na cesty do kamionu, nebo i v případě, že máte na přípravu oběda či večeře málo času. Zavařená domácí jídla jsou chutná a výhodou je jejich rychlá příprava.
Doporučení:
Zjistit, o jaké konzervy bude na dovolené opravdový zájem.
Poohlédnout se v knihovničce (pra)rodičů po starší literatuře s tematikou domácího konzervování (změnil se tvar sklenic, ale zásady zůstaly stejné).
Nastudovat příznaky botulismu a první pomoci při podezření.
Naprosto čisté zavařovací sklenice.
Ideálně úplně nová, nepoužitá, ale propařená víčka.
Dvojí sterilizace varem (po dva dny za sebou jdoucími).
Maso nejdřív takzvaně „předdělat“.
Do polotovaru nepřidávat mléko ani mouku.
Pokud charakter konzervy dovolí, po otevření převařit.
Bezpečnostní opatření raději předimenzovat než podcenit.
Přesazování orchidejí je kontroverzním tématem mezi pěstiteli. Mnoho z nich trvá na vlastním míchání substrátu z různých přísad, jako jsou kokosové slupky, jílové pelety, kůra, perlit, polystyren, vermikulit, rašeliník a další. Používaný substrát by měl mít hlavní zásady:
pokud použijete kůru z borovice (která je běžně dostupná ve většině obchodů), proběhne její rozklad vlivem zalévání do jednoho roku;
váš substrát musí odpovídat zalévání, zvolte proto směs, která bude propustná a nebude držet vodu.
Kyselinu solnou je možné využít i do bazénů, v nichž slouží ke snížení pH vody. Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou/solnou (HCl).
Pro snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 40 m3 jsou třeba 2 litry kyseliny solné. Kyselinu nejprve nařeďte vodou v 15litrovém kbelíku – vždy po jednom litru kyseliny. Dodržujte bezpečnostní zásady práce s kyselinou a nalévejte zásadně kyselinu do vody! Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH bývá 6,8–7,2.
Při práci s kyselinou může dojít k poleptání sliznic, kůže, zasažení očí a nadýchání se výparů. Vždy je potřeba pracovat v ochranných pomůckách (gumové rukavice, brýle).
Na trhu jsou standardně dostupné dvě velikosti balení: 200 ml a 500 ml. Chcete-li Jarischův roztok používat pouze na malé plochy pleti nebo žádáte verzi bez parabenů, zakupte raději menší variantu. Naopak při použití roztoku jako micelární vody nebo k ošetření velkých ploch postižené kůže je vhodné investovat do balení většího. Doma vždy dodržujte zásady skladování. Menší množství roztoku přelijte do čisté plastové nádobky nebo přímo do rozprašovače, zbytek uchovejte v lednici. Jakmile vám začne roztok v nádobě docházet, nikdy k němu nedolévejte čerstvý! Naopak, spotřebujete ho do maxima, nádobu důkladně vyčistěte a vysušte a teprve poté dávku doplňte.
Internet
Jarischův roztok je velmi levnou a účinnou alternativou kosmetických doplňků užívaných při pravidelné péči o pokožku na celém těle. Aktuální cenu naleznete zde.
Při přípravě hovězích pokrmů v tlakovém hrnci dodržujeme tyto zásady: Při vaření maso vkládáme do vařící osolené vody, rychle přivedeme znovu k varu, přidáme koření, zeleninu nebo další přísady, příkon tepla zmírníme a uvaříme maso doměkka. Před dušením naklepeme, nebo ještě jinak upravené maso opékáme v tlakovém hrnci na rozehřátém tuku nebo na cibulovém či zeleninovém základu, maso vyjmeme, tuk nebo zeleninu zaprášíme moukou, osmahneme, přidáme koření, zalijeme vodou, vývarem (nebo trochou vína), rozšleháme a přivedeme k varu. Přidáme zpět maso, hrnec uzavřeme a dále dusíme při nízkém příkonu tepla. Vody nebo vývaru dáváme jen tolik, kolik potřebujeme k přípravě šťávy. Chceme-li mít šťávu pěkné barvy, měkké maso vyjmeme, šťávu odpaříme do tuku, osmahneme dočervena, popřípadě přisypeme ještě trochu mouky, kterou opražíme, zalijeme vodou nebo vývarem, rozšleháme a povaříme.
Nejdůležitějším krokem při přípravě jakýchkoli těstovin je správný způsob jejich vaření. Pokud budete připravovat celozrnné těstoviny, platí pro ně podobné zásady jako pro přípravu těstovin z bílé mouky. K dokonalému uvaření těstovin je zapotřebí opravdu velkého hrnce s dostatkem vody. Na dvě stě gramů těstovin budete potřebovat nejméně dva litry vody. Vodu dobře osolte, přidejte do ní pár kapek olivového oleje a přiveďte k bouřlivému varu. Teprve do vroucí vody vsypte těstoviny a dobře je promíchejte. Mícháním během vaření zamezíte jejich slepení. Doba varu se pohybuje mezi 8–12 minutami, záleží na druhu těstovin a jejich složení. Vždy dodržte doporučenou dobu varu uvedenou na obale, zabráníte tak nechtěnému rozvaření. Veškeré těstoviny by se měly vařit takzvaně „al dente“, na skus, tedy tak, aby po uvaření zůstaly těstoviny na skusu stále mírně tuhé, ale přitom nerozvařené a v ústech příjemně pružily. Dobře uvařené těstoviny by měly jít lehce rozkousnout, měly by držet tvar a neměly by mít moučnou příchuť.
Jde o houbovou chorobu rostlin způsobenou houbami rodu srpovnička (Fusarium) z čeledi rážovkovité (Nectriaceae). Zřejmě nejčastějším patogenem bývá srpovnička špičatovýtrusá (Fusarium oxysporum). Srpovnička může na jednom hostiteli způsobovat poškození společně s dalšími patogeny, přičemž stejné příznaky, jako je napadení houbami tohoto rodu, mohou způsobovat i jiné houby nebo další živé organismy.
Opatření pro záchranu sazenic: Při výskytu vadnutí je už jakákoli ochrana zbytečná. Je tedy důležitá prevence, a to dezinfekce půdy v nádobách na předpěstování sadby. V polních podmínkách je potřeba dodržovat zásady střídání plodin a při vzniku infekce zařadit do osevního postupu odolnější nebo nehostitelské plodiny. Nepřehnojovat a nepřelévat rostliny. Důležité je odstraňování napadených rostlin i s kořeny a likvidace (spálením). Nekompostovat a nezarývat nebo nezaorávat. Zamořené vlhké půdy je třeba odvodnit, protože příliš mokré a těžké půdy (i mrazové kotliny) podporují rozšíření této choroby.
Při vlastní sadbě dbáme zásady, že rajčata lehce vytvářejí adventivní kořeny ze stonku. Využijte toho, pokud máte přerostlé sazenice. Nebojte se zasadit je hlouběji (klidně i jednu třetinu). Pokud máte sadbu, kterou jste pěstovali za oknem vašeho bytu opravdu hodně vytáhlou, můžete spodní listy otrhat a rostlinu nasadit na ležato, přičemž pouze vrchol opatrně ohneme a alespoň 3 listy ponecháme nad povrchem substrátu, zbylý stonek zahrneme zeminou. Takto vysazená rajčata do nádob umisťujeme na vhodné slunné stanoviště, od poloviny května, kdy již nehrozí mrazíky. Rajče je na mrazíky velmi citlivé, pokud náhodou hlásí předpověď mrazíky, je možno celé nádoby na noc uschovat do domu či bytu, rostliny se po silném šoku chladem dlouho vzpamatovávají. Rostliny rajčat jsou náročné na organickou hmotu a živiny, proto je potřeba do pěstebního substrátu navíc přimíchat hnůj. Samozřejmě, že ideální je použít hnůj granulovaný, pravý kravský. Granulovaného hnoje přidáváme do substrátu 300 – 400 g na rostlinu.
Členem PSNV se může stát občan Evropské unie, včelařka, včelař nebo výrobce, který se chce aktivně podílet na plnění cílů a programových zásad společnosti. Podmínkou není včelařit v Langstrothových úlech, jak se řada lidí mylně domnívá, nýbrž pochopení myšlenky cílů, které si společnost vytyčila jako programové zásady umožňující další rozvoj oboru včelařství. Ústřední myšlenkou všech cílů je jednoduchost. Hlavním zájmem společnosti je hledat cesty jednoduchého a moderního chovu včel.
Minimální roční členský příspěvek činí 200 Kč a pokrývá náklady nezbytné pro zajištění základního chodu společnosti.
Členové PSNV jsou lidé nadšení pro obor, usilují o zvyšování své odborné úrovně a mají zájem o rozvíjení oboru jako celku. Pořádají konference, setkání včelařů, workshopy na úzce zaměřená témata, vydávají odborný včelařský časopis, podílejí se na řešení aktuálních problémů v oboru, dávají podněty, vyjádření a připomínky k legislativním a exekutivním návrhům a opatřením státní správy dotýkajícím se oboru včelařství.
Konzervativní léčba: Pod tímto termínem se v podstatě skrývají zásady prevence nemoci – vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti, čípky.
Ambulantní zákroky: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší nepříjemný problém. Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
koagulace infračervenými paprsky – vhodná jen pro malé hemoroidy, neboť působí pouze do hloubky 3 mm;
elastická ligatura – nejrozšířenější metoda u nás; v podstatě se provádí podvázání hemoroidu gumovým kroužkem (hemoroid je zaškrcen a odpadá); po tomto výkonu pociťuje pacient zhruba 2 dny tlak či bolesti v konečníku, pak však potíže vymizí;
unipolární elektrokoagulace – uzel se zmenší průchodem proudu;
bipolární koagulace – uzel je zničen teplem;
kryoterapie – uzel se zničí mrazem.
Operace: Existuje mnoho metod, jak operativně odstranit hemoroidy. Při některých se využívá laser, při jiných skalpel. Někdy se odstraňuje pouze hemoroidální uzlík, někdy i okolní sliznice. Vhodný postup navrhuje lékař podle konkrétní situace.
Sportovní výživa je velmi specifické odvětví a značně závisí i na druhu sportu, který je provozován. Odlišné nároky a specifika jsou při vytrvalostních sportech, jiné při silových a jiné při rychlostních. Po cvičení je nejlepší doplnit energii během první půlhodiny. Nejlepší je banán, pomerančový džus či opět nějaký rychlý zdroj energie. Doporučuje se také sacharidový nápoj pro rychlejší regeneraci svalů. Toto se doporučuje lidem, kteří se nesnaží hubnout, ale spíše nabírat svalovou hmotu. Pro ty, kdo se snaží nějaká kila zhubnout, bude vhodný kvalitní bílkovinný koktejl. Tak do hodiny po cvičení byste si měli ale určitě dopřát zdroj bílkovin. Hodí se například tuňák, vejce, krůtí nebo kuřecí maso, menší množství komplexních sacharidů (tedy například celozrnné pečivo) a zeleninová obloha. Je dobré také mít na mysli, že jiné zásady platí pro lidi, kteří se snaží redukovat tukovou tkáň, a jiné pro ty, kdo se snaží nabrat svalovou hmotu. A úplně jiné zásady jsou uplatňovány na profesionálních sportovcích, kteří se obvykle drží přesně nastavených stravovacích programů.
Sacharidy jsou k večeři potřeba z několika důvodů:
1) Sacharidy jsou hlavním zdrojem energie a bez jejich dodání klesá hladina krevního cukru a později by mohlo dojít ke katabolismu svalů. Bílkoviny ve stravě slouží především jako stavební materiál organismu, nikoliv jako zdroj energie.
2) Vstřebávání a zužitkování bílkovin v organismu je možné pouze za přítomnosti sacharidů. Striktně bílkovinná večeře tedy nepomůže ani ochránit, ani budovat svalovou hmotu.
3) Pravidelná dávka sacharidů (tedy i večer) udržuje stálou hladinu krevního cukru a také dostatečně vyživuje všechny svaly, které tedy mají dostatek paliva i v noci – takto se udržuje v chodu bazální metabolismus, který je z dlouhodobého hlediska velmi důležitý pro udržení štíhlé linie i zdraví.
4) Důležitý je výběr sacharidů – měly by to být zásadně komplexní, celozrnné potraviny (neloupaná rýže, pohanka, quinoa, celozrnné pečivo a těstoviny, zelenina), nikoliv jednoduché cukry.
Pokud intenzivně trénujete, ať už vytrvalostní, nebo objemový trénink, potřebujete zvláštní stravovací režim na míru. Uvedená pravidla jsou obecného charakteru pro většinu populace.
Členství ve svazu je dobrovolné (lze libovolně vstoupit a také vystoupit). Každý uchazeč, který žádá o členství, musí podat písemnou přihlášku, ta je vyhodnocena a uchazeč je přijímán za člena základní organizace. Evidenci členů vedou právě základní organizace. Za člena může být přijat každý občan od věku 10 let, který bydlí na území republiky a souhlasí se stanovami (musí zde být souhlas zákonného zástupce). Může být i členem kroužku, který vzniká třeba při základních školách. Každý člen obdrží členskou legitimaci.
Členství zaniká vystoupením člena, které musí být rovněž písemně podloženo. Dochází k němu například nezaplacením členského příspěvku na daný rok, vyloučením (závažným prohřeškem), úmrtím, zánikem kroužku.
Členové mají právo účastnit se členských schůzí a projednávat otázky činnosti organizace, volit členy, být voleni. Obracet se s dotazy, návrhy, připomínkami a stížnostmi. Odebírat časopis Včelařství, být účastníkem řízení.
Členové jsou povinni podílet se na svazové činnosti, vykonávat funkce, do kterých byli zvoleni nebo jimi byli pověřeni. Včas platit příspěvky, podporovat společenské vztahy, plnit usnesení a rozhodnutí orgánů. Dodržovat zásady svazové a chovatelské činnosti, ochrany a tvorby životního prostředí, opatření při zajišťování a tlumení nemocí. Spolupracovat s funkcionáři svazu a umožnit jim vstup na stanoviště včelstev, zvyšovat svou odbornou včelařskou úroveň.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.
Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy žluté barvy, dorůstající do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se obvykle jako pokojová rostlina, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie žluté bývá úspěšné, pokud dodržujete zejména dvě zásady – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.
Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu. Při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko (latex), které je jedovaté.
Přes léto můžete dipladenii hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, červené, růžové nebo zlaté, se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina, s možností venkovního letnění.
Pěstování dipladenie sanderi bývá úspěšné, pokud dodržíte zejména tyto dvě zásady: pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu – při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Dalším způsobem pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílý latex, který je jedovatý.
Přes léto dipladenii přihnojujte hnojivy pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce. Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Dipladenie se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného, případně do samozavlažovací nádoby.
Ne, Zavařuji úplně běžně jídla s bramborami i cibulí a zahuštěná moukou. Potřebovala jsem poradit jak na zavařování v mikrovlnce, protože nemám v tento okamžik moc času, ale DOBŘE (s masem na 2x) zavařené jsou v pohodě vlastně možná všechna jídla. :-) :-)
Při zavařování čehokoliv v mikrovlnce, nikdy neutahuji šroubovací víčko silou, neboť zahříváním na vysokou teplotu hrozí, že se ze sklenice stane granát, který je schopen nejen způsobit prasknutí sklenice, ale i zdemolovat dvířka mikrovlnky. Víčko se dotahuje tzv. na doraz, ihned po ukončení sterilizace. To by ale mělo platit při sterilizaci i troubě, zavařovacím hrnci, apod.
Pokud je pokrm správně zavařen a víčko pevně drží na skle, tak je jedno, kde ho uskladníte, jestli v lednici nebo ve spíži. Vydrží nezávadný roky. Otázka je jaké budou chuťové dojmy z tohoto pokrmu. A v tom by chladnička mohla hrát významnou roli.
Jak známo, tak nositelem chuti v pokrmu je tuk a ten může časem měnit své chuťové vlastnosti, právě vlivem vyšších teplot a světla. Chladnička oběma těmto faktorům zabrání a může tak přispět k lepší chuti zavařených jídel.
Při zavařování uzeného prostě převařit vodu a jestliže chcete dochutit přidejte celý stroužek česneku, sůl, nebo čili papriku, zalejte tak 1 až 2 cm pod okraj na 100 stupnů celsia 1 hodina vyndat a postavit na víčko hotovo
Měl jsem do dneška zavařený hovězí guláš kde byl nastrouhaný brambor i mouka a nic mu ani po 3 měsících nebylo. Tak nevím jestli je pravda to, že začne kysat. Možná je to pravda, ale mně vydržel bez úhony.
Zavařuji na 100 stupňů jeden den a druhý den opakuji, když jsou sklenice vychladlé. Zavařuji do sklenic Omnia se zamačkávacím víčkem omnia, šrouubovacím sklenicím moc nevěřím, akorát teď sklenice Omnia nejde sehnat.
Úspěšné zavařování, zdraví rektoříková
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
Já čaj z rýmovníku nevařím. Pouze když ráno cítím ucpaný nos, utrhnu lístek rýmovníku přelámu a vytřu s ním nos několikrát. Nevo jenom potřu pod nosem. Osvědčeno-zabírá.
